K vodopádům Dyialuma
Ve srílanských horách jsou silnice jedním velkým bludištěm. Řidiči si často kroutí ruce zleva doprava a k tomu neustále troubí na klakson. Zatáčka střídá zatáčku a od častých střetů dělí auta a autobusy jen několik centimetrů.
I dnes vstáváme brzy. Bohužel první autobus jedoucí do Dyialumy těsně nestíháme. Na další tak musíme čekat necelou hodinu. Venku je chladno. Z Haputale sjíždíme dolů a autobus nám zastavuje u paty vodopádu, kde se nachází i několik stánků s občerstvením, suvenýry a záchody. Turistů je okolo po málu. Vytahuji mobil a kontroluji cestu na aplikaci maps.me. I přes časté výzvy, že k výšlapu okolo vodopádu potřebujeme průvodce, na cestu vzhůru vyrážíme samy.
Cestiček je okolo několik. S pomocí místních nacházíme tu správnou a pomalu stoupáme vzhůru. Je vedro. Přímo příšerné vedro. Máma sune nohu před nohu a já přemýšlím, zda je to pro ni stále ještě bezpečné.
Stoupáme ostře vzhůru. Jdu vepředu a co chvíli se vracím za mámou. K vodopádu se dostáváme okolo poledne, v nejhorší= nejteplejší denní dobu. Za naši snahu nás odměňuje studená průzračná voda a nádherné výhledy do širokého okolí. Turistů tu moc není, přeci jen, museli by vyjít vzhůru a to většinu z nich odradí. Máma odpočívá. Má dost. „Ještě štěstí, že cestou dolů pomáhá gravitace,“ říkám si, když opět klesáme dolů.
I dnes máme štěstí. Autobus zpátky dobíháme jen tak tak. V ubytku se stíháme ještě vysprchovat, a pak už zabaleny vyrážíme na vlak do Elly.
Ella je nejturističtějším místem v celém regionu. Najdete tu ulice plné západního jídla, bary a obchody evropského typu. Přesto, že se v mých očích jedná o umělou turistickou vesnici, věřím, že spoustě návštěvníků Srí Lanky místní styl bude vyhovovat.
Společně s námi se z vlaku vyvalí stovky dalších turistů. Procházíme skrz městečko a taxi (tuktuk) bereme až na poslední část cesty. Naše ubytování v soukromí se nachází nedaleko slavného mostu 9 arch bridge. U dveří nás vítá milá paní majitelka a učitelka v jedné osobě. Jdeme se ubytovat a jsme rády za ticho a klid.
Příliš turistická Ella
Přestože nemusíme, i dnes vstáváme brzy. Procházíme po tiché části Elly a po pár krocích zastavujeme v zapomenuté špinavé díře, restauraci, kde si dáváme snídani- čaj a placky s chilli. K Nine arch bridge přicházíme zanedlouho poté. Krásný železniční most okupují desítky turistů. Procházíme se okolo a zpátky do Elly se vracíme ztichlou cestou po kolejích.
Po rychlém obědě následuje další výlet, tentokrát na kopec „Little Adam´s Peak“. Cesta vzhůru vede po prašné široké pěšině vlnící se mezi čajovými plantážemi. Malý Adamův vrch je obdobou slavnějšího Adamova vrcholu „Adam´s peak“. Z jeho několika vrcholků je nádherný výhled jak na Ellu, tak na okolní hory a údolí. Na rozdíl od Haputale je v Elle daleko tepleji. Do kopce tak funíme o sto šest.
Zdejší vrchol je tak rozlehlý, že nám zástupy turistů nedělají žádné vrásky. Každý si tu může najít své „soukromé“ místečko a pozorovat okolní krajinu. Naproti Little Adam´s peak se nachází i vrchol Ella Rock. Výrazně vyšší hory, na kterou se chodí pozorovat východ slunce.
Do Elly se z Little Adam´s peak vracíme stejnou cestou. V první restauraci ochutnáváme místní specialitu – na nudle nakrájené staré chlebové placky restované se zeleninou. Na rozdíl od Haputale je Ella výrazně dražší destinací a pro nás zatím tak trochu zklamáním.
Comments