Přejezd z jihu na sever do Kalpitiya
Vstáváme s východem slunce a rychle balíme. Ztichlou ranní Hikkaduwu necháváme za zády a nastupujeme do přeplněného vlaku směřujícího do Colomba. Je zvláštní se po čtrnácti dnech vrátit zase na začátek. V Colombu se ale za dobu naší nepřítomnosti nic nezměnilo, a tak můžeme s klidnou duší nasednout na autobus směřující do Palavi a odtud na další autobus do opuštěné Kalpitiye. Vystupujeme v Kandakuli a nasedáme do tuktuku, který nás veze do čtyři kilometry vzdáleného ubytování.
Přijíždíme do částečně venkovního hostelu, kde nás vítá příjemná paní domácí. Ubytováváme se v jednom z místních stanů s elektrickými zásuvkami a jdeme se projít. Po celodenní jízdě všemi možnými dopravními prostředky se nemůžeme dočkat čerstvého vzduchu.
Cestou na pláž nám nabízí svezení milá muslimská rodinka. Neodmítáme. S rodinou pak strávíme ještě několik chvil při opékání oříšků kešu, a pak už se procházíme po dlouhé písečné pláži úplně samy. Po turistické Hikkaduwě je místní polo-opuštěná krajina skvělým balzámem na duši. Cestou zpět potkáváme jediný otevřený obchod a dvě úplně prázdné restaurace.
Zítra ráno se jedeme podívat na místní kolonii delfínů, tak jdeme zase brzy spát.
Delfíní safari
Budík nám drnčí už v 6:00. Žádná novinka. Vstáváme a v 6:30 už stepujeme společně se dvěma postaršími dámami před kempem. V 6:30 nás měl vyzvednout zaplacený tuktuk a dovézt nás do přístavu, odkud odjíždí lodě na pozorování delfínů. Nic z toho se ale nekoná. Po půl hodině obcházení a přemýšlení co s načatým dnem, konečně přijíždí rozespalý taxikář. Dle jeho základní (ne)angličtiny nejsme schopny zjistit, zda se jedná o námi domluvený odvoz, ale i tak nasedáme a s trochou naděje vyrážíme na jih.
V přístavu je mrtvo. Připadám si jako blázen a přestávám chápat, co vlastně majitelka kempu u koho domluvila. Jsme naštvané. Nakonec se ale společně s Belgičankami domlouváme na společně zaplacené lodi a po nepříjemných obstrukcích konečně vyrážíme na moře. Delfíny hledáme asi půl hodiny. Další zoufalství. Náš průvodce si volá s dalšími průvodci a cizími loděmi a společně se informují, kde se hejno právě teď nachází. S nadějí vyrážíme vpřed.
Po dalších deseti minutách vidíme první hřbetní ploutev a s ní i prvního vyskakujícího delfína. A pak to přijde. Voda se pod hladinou začíná vlnit a delfíni jsou všude okolo nás. Je jich nesmírné množství. Se zatajeným dechem sleduji vřící moře.
Kromě delfínů nás připlouvají pozdravit i velryby. Prý máme velké štěstí. Velryby jsou ve zdejších vodách vzácnost. Společně s námi pozoruje několik hejn i deset dalších lodí. Víc turistů tu není. Po další půl hodině se vracíme zpět do přístavu. I po všech obstrukcích musím přiznat, že výlet za delfíny řadím mezi největší srílanské zážitky.
Z přístavu nás veze zpátky do kempu zaplacený tuktuk. V rychlosti balíme všechny věci a před polednem se už opět loučíme a odjíždíme dál na sever, tentokrát do nedalekého městečka Kalpitiya, kde bydlíme v příjemném hostelu, který vlastní postarší Švýcar.
Odpoledne se jdeme podívat po ztichlém městečku a na místní pevnost, která stále ještě slouží k vojenským účelům. Prohlídku můžeme absolvovat pouze za přítomnosti jednoho z místních sloužících vojáků, a tak se můžeme zeptat na cokoli, co nás o srílanské vojenské povinnosti zajímá.
Kalpitiya je stejně „mrtvá“ jako nedaleké městečko Kandakuli, a tak se brzy vracíme zpět na ubytko a užíváme si alespoň místní zahradu, ve které na volno pobíhají zajíčci :).
Comments