Celodenní výšlap v duhových horách okolo Landmannalaugar
24. 7. Dnes je v plánu výšlap k ledové jeskyni Hrafntinnusker. Před námi je necelých 24 kilometrů cesty přes duhové hory a více než 1100 metrů převýšení. S napětím kontroluji předpověď počasí na čtyřech různých serverech. Předpovědi se hodně rozchází. Jedna hlásí slunce, druhá mírné spršky, třetí zamračeno… Vypínáme mobily, obouváme pevné boty a balíme svačinky na celodenní výlet.
Z kempu vyrážíme brzy zrána, a tak se nám daří minout hlavní nával výletníků, kteří do duhových hor přijíždí z Reykjavíku dopoledním autobusem. Stoupáme vzhůru mezi zelenou horou Bláhnúkur a černým lávovým polem. Před námi je první sírou ovoněná kouřící výduť. Oranžová, červená, žlutá, šedivá, fialová i zelená… místní hory jsou opravdu duhové.
Za odbočkou na vrchol Brennisteinsalda (884 m) se nám odkrývají nové pohledy. Stoupáme a klesáme ještě několik hodin. Občas se nám pod nohy připlete obrovský obsidiánový balvan, sem tam nám cestu přehradí sněhové pole.
Kousek před chatou Hrafntinnusker odbočujeme z dálkové trasy Laugavegur směrem vzhůru. Překrásné černé lesknoucí se obsidiány jsou nyní všude okolo nás. Jsme na obsidiánové hoře. Stoupáme ještě chvíli vzhůru, a pak už nás čeká závěrečný sešup dolů k ústí ledovcové jeskyně.
Jeskyně i okolní krajina Hrafntinnusker je fascinující. Obrovský nános ledu a sněhu, který zespodu taje pod sílou horkých pramenů. Ohříváme si ruce ve vývěrech, někteří dokonce v horké vodě ohřívají i konzervy fazolí :) a brzy se nám za mraky objevuje sluníčko.
Návštěva jeskyně je na vlastní nebezpečí, a tak se ani nedivím, že někteří z nás její prozkoumání odmítají a raději zůstávají v dostatečné vzdálenosti od chatrného otvoru. Prvním rebelem je Pavel, který po chvíli přichází zpět úplně nadšený. „Hmm… tak jo,“ říkám si s pocitem, že bych se také měla podívat. A tak společně s Jirkou a Janou vyrážíme do útrob ledové říše.
Jako bychom se propadli do jiného světa. V jeskyni odkapává voda a všude se tvoří vodní páry. Střecha vnitřního dómu se propadla, a tak zde máme i světlo a společně s ním i sluneční paprsky, které si proráží cestu skrz chomáče stoupající páry. Je to nádhera.
Z ledovcové jeskyně se zpátky do kempu v Landmannalaugar vracíme stejnou trasou. Slunce svítí a odhaluje vzdálené ledovce i horské masivy a údolí desítky kilometrů daleko. Do kempu přicházíme příjemně unaveni. Ideální čas na návštěvu místních horkých pramenů.
Na rozdíl od koupání v horké řece nad Hveragerdi jsou horké prameny v Landmannalaugar teplotně dost nestálé. Jinými slovy, horký proud, aby tu člověk pohledal. Chvíli je zima, chvíli zase příliš horko. Po celodenním výletu je i tak teplá voda příjemným relaxem.
Výšlap na Sudurnámur a cesta zpět do civilizace
25. 7. Island je obrovský a krásný, a proto chtě nechtě musíme opustit duhové hory a pokračovat dál. Ještě před náročnou cestou zpět ale vyrážíme na poslední výlet. V hledáčku máme nedalekou horu Sudurnámur (920 m), která láká na krásné výhledy.
Po snídani balíme menší batůžky a vyrážíme na okružní výlet. Procházíme skrz černé lávové pole směrem na západ a brzy přicházíme na řekou podmáčenou travnato-štěrkovou pláň. I nyní jsme na cestě sami.
Na konci údolí nás čeká ostré po štěrku klouzavé stoupání vzhůru. Na hřebeni se objevuje nový horizont. V dálce pod námi vidíme neznatelnou linku cesty, po které se řítí terénní auta z a do kempu.
Procházíme se po hřebeni a mírně stoupáme vzhůru až na vrchol Sudurnámur. Kemp, duhové hory i nekonečné lávové pláně máme jako na dlani. Pokračujeme dál, do závětří a děláme menší svačinkovou pauzu. Pavel se necítí unaven, a tak mu navrhuji prodloužení výšlapu. Stejně musíme uvařit oběd, zabalit stany a než slezeme z hřebenu, chvíli to bude trvat.
Domlouváme se tedy na sraz u auta ve dvě hodiny odpoledne a loučíme se. My ostatní v klídečku odpočíváme. Slunce svítí a je léto. I tak se do nás ale po chvíli dává chlad a je čas vyrazit dolů, do kempu.
Příprava oběda nám zabere pár minut. I další dobroty z Expresmenu si nemůžeme vynachválit. Oběd, balení věcí a následuje oblíbená hra Tetris během skládání batohů do kufru auta. Pavel přichází o pár minut později. V rychlosti balí i svůj stan, a pak můžeme vyrazit na „nekonečnou“ hrkající cestu zpět do civilizace.
Po třech hodinách přijíždíme do Selfossu. Dokupujeme potřebné (a hlavně nepotřebné) potraviny a přejíždíme na nedalekou farmu, kde máme k dispozici pronajatý domeček. Pereme a sušíme několik praček špinavího oblečení, vaříme večeři a jsme rádi za teplo a střechu nad hlavou.
Comments