14. 6. středa: Pomalu se to stává tradicí. Ve Walesu svítí slunce víc, než by jeden čekal a druhý chtěl. Příliš slunce a horko je nevítané zvlášť pokud máte v plánu aktivní dovolenou, chůzi do kopců nebo procházku okolo velšského pobřeží.
V pravé poledne vítáme účastníky velšského výletu na letišti v Manchester. Nasedáme do auta. Je horko. Teploty dosahují ke 30 stupňům. V autě je nedýchatelno, a to se snažím větrat a pouštět klimatizaci, co to jen jde. První zastávka nás čeká v Holywell. Malé městečko, kterému se přezdívá „velšské Lurdy“, je známým a důležitým poutním místem. Nachází se zde kaple Winefride's Chapel, kde najdete i ozdravný pramen a bazének, ve kterém se v určitou denní dobu můžete vykoupat. Samozřejmě se jedná o léčivou vodu, takže si nepředstavujte žádné koupaliště.
Nabíráme ozdravnou vodu, obdivujeme středověkou dekoraci a pokračujeme dál na západ. Conwy je jedním z nejnavštěvovanějších měst severu. Místní historické centrum, pochozí hradby a nádherný eduardovský hrad jsou zapsány na seznam UNESCO.
Procházíme okolo hradu a nábřeží, kde se nachází údajně nejmenší dům v Británii, a pak už stoupáme vzhůru na hradby, ze kterých máme celé historické město jako na dlani. Na vlastní návštěvu hradu nám nezbývá dost času. Musíme dál na západ. Ještě než se vydáme na ostrov Holyhead, sjíždíme do městečka Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Dle Guinessovy knihy se jedná o nejdelší název města na světě. Přijíždíme k vlakovému nádraží, kde si fotíme bláznivý název, jehož český ekvivalent by mohl znít zhruba takto: Kostel sv. Marie v dutině bílého lískového háje poblíž prudkého víru a kostela sv. Tysilia z červené jeskyně. A brzy přejíždíme dál na západ.
Ostrov South Stack a okolní útesy jsou úžasným místem. Zvlášť v pozdním odpoledni, kdy svítí slunce nízko nad horizontem a hnízdící ptactvo se vrací zpátky na útesy tu je opravdu nádherně. Na rozdíl od zbytku velšského pobřeží se tu nachází nespočet hnízdících ptáků. Najdete tu alkouny, alky, buřňáky a racky, a při troše štěstí i papuchalky.
Na ostrově South Stack se nachází i stejnojmenný maják. Pokud ho budete chtít navštívit musíte vyrazit na západ ostrova Holyhead výrazně dřív než my. Nám ale o návštěvu majáku úplně nešlo. Spíš jsme se chtěli podívat na místní útesy a pokochat se křikem hnízdících ptáků.
Nedaleko South Stack se nachází i památka z doby železné- základy kruhových domů Tŷ Mawr Hut Circles. Díváme se po zbytcích kdysi obydlené osady, a pak už opět nasedáme do auta a přejíždíme zpátky do „civilizace“. Dnes nás čeká už jen nákup potravin a ubytování nedaleko Národního Parku Snowdonie.
15. 6. čtvrtek: Vyrážíme na nejvyšší horu Walesu, Snowdon. Slunce svítí a jeho paprsky nás brzy prohřívají tak, že svlékáme všechny nadbytečné vrstvy oblečení a i přesto se potíme.
Na Snowdon vede několik cest. Pro největší lenochy jezdí na vrchol dokonce i vláček, ale to není nic pro nás. My si údajně „nejkrásnější výhledy ve Walesu“ musíme zasloužit. Snowdon ranger path je široká, konstantně stoupající stezka, která vede od hostelu YHA.
Protože jsme začali brzy, vzhůru šlapeme téměř sami. Nejtěžší to má Zdeněk, který táhne do kopce svého syna a Michal, který kromě Emmy nese na zádech i paraglide. Po třech hodinách přicházíme na vrchol, kde se sbíhají všechny cesty. Je tu rušno. Největší cvrkot je ale přímo na vrcholku, kde se nachází směrová růžice a miliarda malých mušek. Jedna fotka, druhá a už pádíme pryč. S muškami atakujícími obličej a uši to jinak nejde.
Abychom si výlet na Snowdon ozvláštnili, zpátky k silnici volíme úplně jinou cestu - Watkin path. Tou se dostaneme na parkoviště o několik údolí dál od auta. Naštěstí máme ale Michala, se kterým jsme domluveni na vyzvednutí. Dnes je letovo. Michal si už chystá křídlo a na Snowdon je za celebritu. Po hodinovém letu přistává u auta. Balí křídlo a přejíždí na domluvené parkoviště.
My si zatím cestu dolů užíváme. Nespěcháme. Na závěr se odměňujeme koupačkou v krystalicky čisté vodě s vodopády. Pak už je to k autu kousek
Mnohem dál je ale naše ubytování. Celkem tři hodiny jízdy po úzkých cestičkách ze severu Walesu na jih. V Cardigan doplňujeme zásoby, a pak přejíždíme na ubytování, které je již obsazené nevrlými Holanďany. Chvíli se dohadujeme, kde má kdo bydlet, a pak to vzdáváme a voláme majitele domečku. Ten nakonec přijíždí a pod hrozbou, že zavolá policii, pokud se Holanďané nepřesunou do jejich zarezervovaného místa, konečně vyhazuje nepříjemný pár pryč. Konečně si můžeme po náročném dni pořádně odpočinout.
16. 6. pátek: Naší první etapou je cesta z Poppit sands do Newportu. Abychom nic nevynechali, ještě před začátkem samotné etapy zastavujeme auto u opatství v St. Dogmaels, a poté i u základního kamene stezky Pembrokeshire coastal path, jejíž část během následujících 5 dní objevíme. Ze startu do cíle, ze St. Dogmaels to do Amroth, je to 300 km. My ale takové ambice nemáme, a tak vyrážíme pouze na malou, dle mého názoru, nejkrásnější část stezky.
Michal nás autem přiváží až na konec silnice ke kempu nad obrovskou písečnou pláž Poppit sands a dál už musíme po svých. Je krásně. Brzy se dostáváme na jedny z nejvyšších vrásněných útesů v Pembrokeshire. První etapa je vždycky nejkrásnější, protože je první a pobřeží je ještě neokoukané. Michal nás čeká po 7 km na plážích v Ceibwr. Po malé pauze všichni pokračujeme dál. Zanedlouho máme štěstí a ve vodě pozorujeme dovádějícího delfína. Je hezky, teplo a cestou nás překvapí i pár kapek, které nás spíš ochladí, než naštvou. V Newportu, dnešním cíli, jsme v 17:00. Celkem máme v nohách 17,8 km a 750 m nahoru a 840 m dolů.
Nasedáme do auta a necháváme se převézt ještě k jedné z nádherných památek po cestě, neolitické pohřební komoře, Pentre Ifan. Jedná se o nejvyšší pohřební komoru ve Walesu. Pro představu, na dobových kresbách jsou pod vrcholovým kamenem zakresleny osoby sedící na koních. Tak vysoký je Pentre Ifan. S nádherným výhledem po širokém okolí je to jedna z krásných kratších zastávek, která by neměla být na cestě po Walesu opomenuta.
17. 6. sobota: Po třech krásných dnech nám dnes ráno prší. Místo plnohodnotné etapy se jdeme podívat do St. Davids. St. Davids je jedním z nejdůležitějších poutních míst ve Walesu. Ve středověku papež určil pravidlo, že dvě poutě do St. Davids se rovnají jedné pouti do Říma, a tak se z místní katedrály a kamenného městečka stalo velmi oblíbené poutní místo.
Zdejší katedrála je schovaná v kotlině u ruiny biskupského paláce. Interiéry jsou fascinující a ukrývají kromě jiného i výstavu středověkých objektů sloužících během mše. Varhany i dřevěný strop nebo náhrobky rytířů a důležitých osobností jsou jen některé z místních krás.
Konečně přestává pršet, a tak vyrážíme na etapu okolo St. Davids. Michal nás nechává u kaple Sv. Niniana, od které pokračujeme ke kapli Sv. Justiny (St. Justinian´s chapel). U kaple Sv. Justiny se nachází i základna záchranných lodí RNLI. Počasí se lepší s každým okamžikem, a tak pokračujeme dál až do Whitesands bay, kde je přenádherná písečná pláž. Odpočíváme, a protože je nádherně, domlouváme se na večerní grilovačku. Ideální zakončení dne 😊.
18. 6. neděle: Dnes nás čeká etapa z Whitesands bay do Trefinu. Je opar, takže slunce tolik nepálí. Hned za Whitesands potkáváme volně se pasoucí koníky a nedaleko nich i jednu z mnoha dalších neolitických pohřebních komor. Pobřeží z Whitesands do Trefinu je opuštěným koutem země. Na polozarostlé stezce potkáváme jen minimum dalších výletníků.
Pozůstatky důlní činnosti poprvé vidíme v Abereiddy, kde je i Blue Lagoon, starý zaplavený lom, který slouží jako takový přírodní bazén. Mnohem zajímavější je ale přístavní vesnice Porthgain. Na jižní straně se nachází zbytky na svou dobu obrovské továrny na cihly a kámen a nad městečkem najdete i velký vytěžený lom na břidlici. V minulosti tu vládl ruch a přístav se plnil obchodními loděmi nakládajícími vyráběné cihly a kámen. Dnes tu vládne klid a sváteční dovolenková atmosféra.
Porthgain se nachází v druhé polovině naší etapy, takže je i výborným místem na kratší pauzu a navíc tu seženete kafe a pivo (na stezce stále jedno z mála míst). Dáváme si tedy kafíčko a odpočíváme. Je krásně a do Trefinu vede příjmená část trasy- téměř po rovině.
Nad Trefinem ještě obdivujeme neolitický kamenný kruh. Po 18-ti kilometrech a 600 výškových metrech jsme rádi za Michala a jeho přistavené auto, které nás pohodlně odveze zpátky na ubytko.
19. 6. pondělí: Dnes nás čeká trasa z Trefinu k majáku Strumble head. Dalších 630 výškových metrů a 19,5 kilometrů. I dnes je krásně a to i přesto, že předpověď hlásí přeháňky.
Prvních pár kilometrů z Trefinu do Abercastle je pohodových. Až do místní zátoky jdeme v podstatě po rovině. Je krásně, a tak se rozhlížíme na všechny strany a obdivujeme nejen mořské útesy a jeskyně, ale i průzračnou vodu pod námi, která díky slunečním paprskům hraje všemi odstíny modré. U pláží na Abermawr a Aberbach na nás čeká Michal. Děláme další pauzu a pokračujeme okolo pastvin dál.
Jedním z nejkrásnějších míst jsou útesy okolo hostelu YHA Pwll Deri. Cesta se nyní kroutí, klesá a stoupá vzhůru. Za námi je vidět celé pobřeží dnešní a včerejší etapy a před námi máme první pohled na místní maják na Strumble Head. Je krásně a slunce pálí. Užíváme si výhledy z místní lavičky a nespěcháme.
U majáku se loučíme s pohledem směrem k St. Davids a vítáme nové pohledy na pobřeží, kolem kterého jsme kousek šli první den – z Poppit Sands do Newportu.
20. 6. úterý: Dnešní etapa je naší poslední. Od majáku Strumble Head vyrážíme na 9 km dlouhou část do Harbour Village nad Fishguardem. I přesto, že se jedná o kratší etapu, nakonec máme v nohách dalších 370 výškových metrů.
Dle předpovědi má pršet, ale to se nakonec neděje a i dnes nám nad hlavou svítí slunce. Vyrážíme a zanedlouho přicházíme k útesům, pod kterými se líně převalují tuleni. Voda je tu tak průzračná, že vidíme každý jejich pohyb. Nádhera.
Další zastávku děláme zhruba v polovině cesty u památníku Carregwestad Point. Jedná se o místo, kde v roce 1797 proběhla neúspěšná invaze francouzských vojsk na britské území. I posledních 5 kilometrů do Harbour Village si užíváme se sluncem nad hlavou.
V Harbour Village na nás čeká Michal. Nasedáme a přejíždíme do starého historického přístavu ve Fishguards. Prohlížíme si barevné domy. U památníku vyobrazujícím sledě vzpomínáme na dobu největší slávy přístavu a v kavárně na konci řady barevných domečků dáváme kafíčko.
Na pláž Traeth Mawr jedeme autem. Nachází se zde zbytek jedné zdi kostela a několik starých náhrobních kamenů. Odpočíváme na písečné pláži, a pak nás čeká další zastávka, kostel St. Brynach´s Church. Ten se nachází v Nevernu a je proslavený díky starému tisu „ronícímu krev“ a jednomu z nejstarších keltských křížů v oblasti. Kostel obklopuje starý hřbitov a sám o sobě je krásný. Nedaleko se nachází i zbytky základů nevernského hradu a Poutnický kříž, který je vytesán do skály a člověk musí trochu hledat, než památku najde.
Dnes přijíždíme na ubytování trochu dřív. To abychom se v pohodě stihli zabalit a připravit na zítřejší přesun.
21. 6. středa: Dnes se musíme s pobřežím v Pembrokeshire rozloučit. Balíme a vyrážíme na výlet po místech, která jsme během našeho pobytu ještě nestihli navštívit. Naší první zastávkou je městečko Pembroke, kterému vévodí stejnojmenný hrad. Na hradě v Pembroke se narodil Jindřich VII. Tudor, zakladatel dynastie Tudorovců. Procházíme se okolo hradu a vodního příkopu a dáváme si kafíčko. I dnes svítí slunce a je krásně.
Z Pembroke přejíždíme k pobřeží. Kaple svatého Govana je vytesaná přímo ve skalách na pobřeží bohužel ve vojenském záboru a dnes zrovna nemáme moc štěstí. Ke kapli nás vojáci ještě pouští, ale k nádhernému skalnímu oknu Green Bridge of Wales se už kvůli vojenskému cvičení nedostáváme.
Místo toho přejíždíme na obrovskou písečnou pláž Freshwater west, kde se natáčela scéna z Harryho Pottera, a kde se nachází i hrobeček skřítka Dobbyho. V dálce slyšíme střely z děl, Freshwater west se nachází jen kousek za hranicí vojenského prostoru.
Ve Swansea necháváme Zuzku a se zbytkem výletníků pokračujeme do posledního z národních parků Brecon Beacon. Je přenádherně, a tak přesvědčujeme holky, že by bylo dobré vyjít na zdejší nejvyšší vrchol Pen-y-Fan už dnes, abychom zítra nejeli zpocení domů.
Nakonec se dělíme. Bára se Zdeňkem a Mikim zůstávají na ubytku a my ostatní šlapeme vzhůru. Pen-y-Fan není náročným vrcholem. A protože je nejvyšší, většinou se na něj šplhají davy. V podvečer jsou ale krásně vydlážděné stezky skoro prázdné. Po hodině a půl přicházíme na vrchol, ze kterého máme nádherný výhled. I Michal nás nakonec zvládá dohonit a zpátky si už zase letí na křídle.
Zpátky k cestě se vracíme oklikou, to abychom nemuseli stejnou cestou nahoru i dolu. Dole na parkovišti nás už čeká Michal. Slunce se pomalu chýlí k obzoru. Je čas přejet na ubytování a připravit se na zítřejší poslední den.
22. 6. čtvrtek: Zabalení vyrážíme směrem k anglickým hranicím. Slunce opět svítí jako o život a je teplíčko. První zastávkou je městečko Caerphilly, kde se nachází i největší z velšských hradů. Procházíme se okolo hradního příkopu, kam pravidelně přilétají stěhovavé husy, a pak přejíždíme do Tintern.
Opatství Tintern bylo založeno jako druhé cisterciácké opatství v Británii. Leží v krásném údolí u řeky Wye a fungovalo až do 16. století, kdy Jindřich VIII. nařídil po celé zemi rozpustit kláštery. Od té doby bylo opatství ničeno a rozebíráno na stavební materiál okolních domů.
Nedaleko Tintern, na stejné řece Wye, se nachází i krásné městečko Chepstow. Kromě krásného hradu a historického centra tu mají i podivuhodnou řeku. Během přílivu totiž teče „nazpátek“. Jinými slovy, zdejší odliv a příliv je jeden z největších na světě a běžně dosahuje výšek k deseti metrům! My máme štěstí, přicházíme do Chepstow během odlivu, kdy se z řeky stává jen bahenní potůček, a tak zíráme na fotografie, které ukazují stav během přílivu a nestíháme se divit.
Chepstow je taky hraničním městem mezi Anglií a Walesem a závěrem/začátkem pobřežní velšské cesty, na kterou navazuje vnitrozemská Offa´s Dyke path, které se v Chester opět potkává s pobřežní velšskou cestu, aby tak utvořila stezku okolo celého Walesu.
Po procházce okolo hradu směrem k řece pokračujeme skrz městečko zpátky k autu. Čas se začíná krátit, a tak nasedáme do auta a přejíždíme na bristolské letiště, kde se odpoledne loučíme. Tak zase příště 😊.
#wales #cestopis #pembrokeshire #snowdonia #breconbeacon #snowdon #okolopobřeží #walesspruvodcem #conwy #unesco #greenbridgeofwales #penyfan #stdavids #dálkovátrasa #moře
Comments