26. 5. neděle: V 16:45 se vítáme na letišti v Edinburghu. Jedeme nakoupit, doplnit hladinu kofeinu, a pak přejíždíme na sever. Rychlou silnici A9 spojující Perth se severním Inverness necháváme za zády kousek za Dunkeld, kde odbočujeme k palírně whisky Dalwhinnie.
Osada Laggan se nachází jen pár kilometrů za Dalwhinnie. K soukromému domu, kde dnes budeme bydlet, přijíždíme v osm večer. Vítá nás ticho a tisíce malých nepříjemných mušek, midges. Ubytováváme se a večer patří hokejovému finále. Fandíme o sto šest a když dá Pasta vítězný gól, jsme v euforii.
27. 5. pondělí: Ubytování v Laggan jsme si moc dlouho neužili. Dál na sever odjíždíme už v 8:00. První zastávku děláme na pohřebních komorách v Clava cairns. V půl desáté je malé parkoviště skoro plné. Obdivujeme neolitické stavby, a pak přejíždíme na Culloden battlefield.
Bojiště Culloden je nejvýznamnějším bitevním polem ve Skotsku a možná i v celé Velké Británii. Právě tady se odehrála poslední bitva na britském území. 16. dubna roku 1746 zde proti sobě nastoupily oddíly Angličanů a Skotů. Výsledek bitvy, který skončil drtivou porážkou Skotů, rozhodl o neúspěchu Jakobitského povstání a na dlouhé roky uvrhl Skotsko a skotské tradice a kulturu do zapomnění a opovržení.
Po návštěvě bojiště Culloden přejíždíme dál na sever. Inverness, hlavní město severu, bez povšimnutí míjíme a další zastávku děláme až u pompézního hradu, Dunrobin Castle. Nožka s Blankou chtějí navštívit i interiéry, a tak je vysazujeme u vstupu do zámku. My ostatní přejíždíme k nedaleké dvouplášťové kamenné stavbě, brochu z doby železné, Càrn Liath. Parkujeme u silnice a přecházíme ke kruhovým základům kdysi významné stavby.
Po návštěvě brochu Càrn Liath se jdeme projít okolo moře zpátky k Dunrobin castle. U pobřeží nechávám lidi, ať pokračují dál a sama se vracím pro auto, kterým přejíždím zpět na velké parkoviště u Dunrobin, odkud jim jdu naproti.
Překrásné zahrady zámku Dunrobin castle téměř navazují na mořské pobřeží. Vévoda ze Sutherlandu si svoje sídlo nechal zařídit opravdu ve velkém stylu. Dokonce je kousek od zámku zbudována i zastávka vlaku. Jen škoda, že je kromě Dunrobinu znám i svou krutostí během „čistek na Vysočině“, kdy násilně deportoval téměř celou populaci skotského severu.
Po obhlídce okolí Dunrobinu nasedáme do auta a přejíždíme dál na sever. Holky chtějí vidět královninu „chalupu“, Castle of Mey, ale bohužel je dnes kvůli státnímu svátku zavřeno, a tak se můžeme na čtvercovou pravidelnou stavbu podívat pouze přes kamennou zeď.
Na nejsevernějším bodě pevninské Velké Británie, Dunnet Head, začínají modrou oblohu překrývat zlověstná ocelová oblaka. Díváme se na moře, a pak utíkáme před přívalovým deštěm do auta.
V největším lijáku přejíždíme do Thurso, kde doplňujeme naftu a v Tescu nakupujeme jídlo na 3 dny. V 17:50 necháváme pevninské Skotsko za zády. Z malé vesničky Scrabster nám odjíždí trajekt do městečka Stromness na Orknejích. Plujeme okolo ostrova Hoy a u skalní věže Old Man of Hoy vidíme velrybu! I přesto, že je na palubě zima, zůstáváme venku v naději, že uvidíme ještě dalšího kytovce.
Do Stromness připlouváme okolo 20:30. Je pod mrakem, ale v místních zeměpisných šířkách je slunce v tuto dobu ještě vysoko na obloze. Ze Stromness přejíždíme do Kirkwall, kde máme rezervované ubytování na tři další noci.
28. 5. úterý: „Tahle skupina je opravdu akční,“ říkám si, když v 6:00 vypínám drnčící budík. Rychle se balíme a za půl hodiny už odjíždíme z ubytka zpátky do Stromness, odkud nám v 7:30 jede trajekt (rozuměj přívoz) na ostrov Hoy.
V 8:00 už vystupujeme u malého mola na severu Hoye. Nedaleko přístavu vidím zaparkovaný školní autobus, a protože se bojím, že plánovaná 25 kilometrů dlouhá trasa přes severní krajinu ostrova bude až příliš, ptám se řidiče, jestli náhodou nejede do Rackwicku. K našemu štěstí jede a má místo. Sedáme si na volná sedadla a přejíždíme do Rackwicku, malé osady na severozápadě ostrova.
Cestou se nás pan řidič ptá, zda nechceme zastavit u neolitického pískovcového monolitu, hrobky Dwarfie Stane. „Samozřejmě že ano,“ souhlasí celý autobus, který se skládá jen z turistů, a tak se z linkového autobusu stává autobus výletní. Zastavujeme a jdeme se projít po malé cestičce, kterou se dostáváme až k 5000 let starému kameni.
Říkáme si něco málo o historii tohoto místa, a pak se společně s ostatními vracíme do autobusu. Za dalších pár minut jsme v Rackwicku. Loučíme se s milým panem řidičem a děkujeme. Počasí se začíná lepšit. Nad hlavou nám pomalu mizí mraky a zůstává jen modrá obloha. Jdeme se podívat do muzea Craa Nest, které se nachází v několika tradičních kamenných domech nedaleko. Pro zbloudilé návštěvníky jsou budovy s výstavou historie místní komunity volně přístupné.
Dnes máme v plánu výlet k ikonické skalní jehle The Old Man of Hoy, dominantě nejen stejnojmenného ostrova, ale i celých Orknejí. Z Rackwicku stoupá cesta vzhůru. Nedaleko potkáváme lavičku, a protože jsme snídali opravdu brzy, rozhodujeme se zastavit, dát si svačinku a nasát atmosféru krajiny pod námi.
Rackwick se nachází v nádherném údolí, které uzavírá obrovská půlkruhová kamínková pláž. Trochu dál na jih se zvedají obrovské útesy, které teď rámují celý idylický obraz. Mořská hladina se třpytí v ranním slunci a na jih od nás je vidět obrys pevninského Skotska. Byl by hřích se tady nezastavit 😊.
Z Rackwicku se ke „Starému muži z Hoye“ dostáváme po necelých čtyřich kilometrech. Zdejší stezka je kamenitá a na skotské poměry suchá. Návleky zatím netřeba. Skalní útesy na severu Hoye jsou nejvyššími skalními útesy Británie. Jedním slovem: dechberoucí. Skalní jehla Old Man of Hoy je opravdu vysoký skalní monolit. Daleko zajímavější jsou ale pro mne okolní barevné útesy, ve kterých hnízdí mořské ptactvo. Vpravo od nás máme nádherný pohled na průzračnou mořskou hladinu pod námi. Daleko nejlepší je ale fakt, že tu jsme na tu krásu téměř sami.
Slunce stále svítí a je přenádherně. Protože máme spoustu energie, rozhodujeme se jít zpátky k trajektu náročnější, ale krásnější cestou okolo útesů. Pomalu tedy stoupáme vzhůru. Ze suché široké kamenité cesty se stává úzká cestička. Je vidět, že většina turistů přijde ke skalní jehle a zpátky se vrací stejnou cestou. Dál už se vydávají jen my odvážnější.
Cesta začíná být vlhká. Na planině pod vrcholkem Cuilags (435 m n. m.) se nachází mokrá rašeliniště a nad hlavou nám poletují útočící chaluhy velké. Hora Cuilags je druhou nejvyšší horou ostrova. Z jejího vrcholku je nádherný pohled na nejvyšší horu ostrova Ward Hill (481 m n. m.) i okolní ostrovy Mainland a výrazně menší Graemsay a dokonce vidíme i vesnici Rackwick, ze které jsme na výlet vycházeli.
Okolo nás teď poletují zbytky mraků. Na vrcholu zůstáváme jen chvíli. Fouká a je zima. Zabalení do nejteplejších bund scházíme ve 14:00 do údolí, kudy vede cestička k trajektu. Z Cuilags nevede do údolí žádná cesta, a tak přeskakujeme z vřesu na vřes a máme co dělat, abychom si nezvrkli kotníky a nevykloubili kolena.
V údolí je výrazně tepleji. Nehne se tu vzduch. Přicházíme k menšímu jezeru, a protože je holkám teplo, jdou se koupat. My ostatní pokračujeme po hezké štěrkové cestě zpět k přístavu, u kterého se nachází kavárna a Kulturní centrum ostrova Hoy. Kulturní centrum se nachází v kostele. V podstatě se jedná o výstavu odkazující na historii ostrova, faunu a flóru a lidi, kteří na ostrově žili. Velká část je věnována slavnému polárníkovi Johnovi Rae, který má svou sochu i ve Stromness a hrobku v Kirkwallu.
Přicházíme do kavárny za Soňou a Vladem, dáváme si kafíčko a v 16:30 už přeplouváme zpátky do Stromness. Je nádherně, a tak se ještě procházíme po jednom z nejkrásnějších přístavních městeček Orknejí, a pak už přejíždíme zpátky na ubytování do Kirkwallu.
29. 5. středa: Budíme se do podmračeného rána. Nespěcháme. Dle předpovědi se má odpoledne vyčasit, a tak využíváme deštivého počasí k návštěvě katedrály a muzea v Kirkwallu. I přesto, že je Kirkwald hlavním městem ostrova v 9:00 je tu klid. Do katedrály se dostáváme mezi prvními návštěvníky. V červené pískovcové dominantě města se nachází spoustu zajímavých památek. Tím nejdůležitějším jsou určitě ostatky svatého Magnuse, patrona Orknejí. Nachází se zde ale i jedna z prvních maleb smrti, hrob Johna Rae, nebo třeba okno do hladomorny, kam během středověku zavírali údajné čarodějnice.
Po návštěvě katedrály procházíme město. Nakukujeme do obchůdků se suvenýry a na závěr se jdeme podívat i do muzea. Orknejské museum se nachází v Tankerness House, historickém měšťanském domě ze 16. století. Expozice zahrnují artefakty z dob neolitických osad, jako je slavná osada Skara Brae, přes vikingské období až po moderní historii ostrovů.
Z muzea se vracíme zpět na ubytování. Dáváme si oběd, a pak pokračujeme do orknejských destilérek. Jako první navštěvujeme slavnou palírnu Highland Park. Místní návštěvnické centrum se akorát rekonstruuje, i tak se ale můžeme projít alespoň mezi sklady, kterých je tu na single malt palírnu opravdu hodně.
Z Highland Parku odjíždíme do nedaleké Scapy. Scapa je na rozdíl od Highland Parku poměrně malou spíš lokální palírnou. V návštěvnickém centru, malém obchůdku, nám milá paní dává ochutnat zdejší výborně whisky. Přesvědčeni o chuťových kvalitách zdejšího alkoholu si nakonec pár lahví také kupujeme.
Další zastávku děláme v Italské kapli, památce z II. světové války. Italská kaple je malá, ale krásně zdobená kaple, kterou postavili italští váleční zajatci během druhé světové války. Nachází se na ostrově Lamb Holm a byla vytvořena z polokruhových ocelových vojenských „bunkrů“. Italští zajatci, kteří byli nasazeni na výstavbu takzvaných Churchillových bariér, chtěli místo pro modlitbu, a tak z jednoduchých materiálů a velké kreativity vytvořili tuto jedinečnou kapli.
Platíme vstupné a jdeme se podívat do interiéru, který je zdobený freskami a dřevěnými řezbami. Přiznám se, že se mi malůvky v kapli příliš nelíbí, když si ale člověk uvědomí, za jakých podmínek vznikly, rázem se mu názor upraví. Kaple je symbolem naděje, víry a přátelství navzdory těžkostem války.
Přes Churchillovy bariéry, náspy, které uzavřely záliv Scapa Flow během druhé světové války, se dostáváme na úplný jih až na ostrov South Ronaldsay. Místní pohřební komora Eagels tomb je bohužel zavřená, a tak se vracíme k Hoxa Battery – obrannému systému z II. světové války a jdeme se projít okolo skalnatého pobřeží. Na úzké pěšince vedoucí okolo mořských útesů jsme téměř sami. Po půl hodině přicházíme k rozpadajícím se betonovým budovám, které dřív strážily úzký průliv vedoucí do jednoho z největších vojenských přístavů Británie.
Zpátky k autu procházíme přes pastvu, když ale před sebou v dálce uvidíme krávy a býky, raději změníme směr a dál pokračujeme po oficiální cestě.
Cestou zpátky na ostrov Mainland zastavujeme u Churchillových bariér. Fotíme potopení lodě i obranné náspy, a pak se vydáváme na severovýchod do oblasti Deerness do přírodní rezervace Mull Head Nature Reserve. I přesto, že je už půl sedmé večer, slunce je ještě vysoko na obloze. Z mraků, které pokrývaly oblohu během celého dne, zbyly jen cáry. Nad hlavou nám svítí modrá obloha.
V přírodní rezervaci Mull Head Nature Reserve se nachází mořská jeskyně The Gloup. Název "Gloup" pochází ze staronorského slova „gluppa,“ což znamená průrva nebo propast. The Gloup vznikla působením eroze mořských vln, které vytvořily úzký zářez ve vápencových útesech. Na jejím dně je malý prostor, kam proniká mořská voda a na strmých svazích hnízdí mořské ptactvo. Ve světle odpoledního slunce je místní propast opravdovým fenoménem.
Nahazujeme batůžky a jdeme se projít. U The Gloup přicházíme k moři. Cesta pokračuje okolo pobřeží až ke kapli a skalním útesům Brough of Deerness.
Brough of Deerness se nachází na izolovaném útesu, který je přístupný pouze po strmé stezce. Na vrcholku se nachází ruina vikingské kaple z přibližně 10. nebo 11. století. Pokud byste se na útes podívali z výšky, objevili byste rozsáhlé zbytky starověkého osídlení. Místo prý sloužilo jako náboženské a pravděpodobně i obranné centrum v období vikingské nadvlády nad Orknejemi.
Na Brough of Deerness můžeme ale kromě historie obdivovat i nádhernou krajinu. Vysoké pískovcové útesy, úzké zátoky s kamennými plážemi a tyrkysová třpytící se voda společně s pokřikujícím hnízdícím ptactvem zde tvoří nádhernou scenérii. Díváme se na mořskou hladinu, zda neuvidíme nějakého toho kytovce, ale kromě několika tuleňů máme smůlu.
Nasyceni přírodní scenérií se vracíme okružní cestou zpět k autu, kterým se okolo deváté večer dostáváme domů.
30. 5. čtvrtek: Dnes o půlnoci nám odjíždí trajekt na Shetlandy. Balíme proto všechny naše věci a v 9:00 přejíždíme na západ Mainlandu k ostrovu Birsay.
Ostrov Birsay (Brough of Birsay) je malý přílivový ostrov, což znamená, že se na něj dá dostat pouze během odlivu. Společně s ostatními návštěvníky přecházíme po částečně betonové, částečně přírodní hrázi a dostáváme se k pozůstatkům piktských a vikingských osad, včetně ruin klášterních budov a kostela.
Procházíme se okolo základů kdysi významného sídla a pokračujeme okolo skalnatého pobřeží směrem na západ. Na mořských útesech hnízdí kormoráni, alky a alkouni. Papuchálka tu nevidíme ani jednoho. Na vrcholu ostrova se nachází maják z 20. století, od kterého je nádherný výhled na okolní moře a pobřeží. V dálce vidíme i ostrov Hoy a jeho vysoké mořské útesy.
Obcházíme ostrov kolem dokola, a pak přejíždíme k nedaleké zřícenině paláce Earl's Palace, který byl postaven pro hraběte Roberta Stewarta, prvního hraběte z Orknejí, ve druhé polovině 16. století. Procházíme se okolo červených pískovcových základů, ze kterých vystupují zbytky hlavních částí, jako je velká síň a věže.
Hned naproti zříceniny paláce Earl's Palace se nachází hřbitov a kostel Sv. Magnuse, místo původního odpočinku sv. Magnuse. Na hřbitově nás vítají staré hroby a uvnitř kostela strohý interiér. Ze západu přejíždíme na jihozápad k nejznámější neolitické památce Orknejí, Scara Brae.
Skara Brae (UNESCO) je jedním z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných prehistorických sídlišť v Evropě. Tento neolitický komplex, datovaný přibližně do období kolem 3100–2500 př. n. l., byl objeven v roce 1850 po silné bouři, která odhalila části struktury, jež byla předtím pokryta pískem.
Skara Brae zahrnuje komplex deseti kamenných domů, které byly vykopány a zčásti rekonstruovány. V domech jsou jasně vidět obytné místnosti, komíny, a v některých případech i kamenné postele. Byly vybaveny pokročilými prvky, jako jsou úložné prostory a vodovodní systémy.
Nyní můžeme sídelní komplex Scara Brae navštívit a pozorovat pouze „zezhora“. Do obytných domů se tak koukáme z výšky. Aby turisté nepřišli o pocit z návštěvy interiérů, byla vytvořena replika jednoho z domů, ve kterém je vše tak, jak údajně bylo už před téměř pěti tisíci lety. Nechybí kožešiny, umělé ryby a další potraviny, nebo třeba užitá keramika.
Vstupenka do Scara Brae zahrnuje i návštěvu Skaill House, jednoho z největších a nejdůležitějších domů Orknejí, který byl postaven už v 17. století. Dům sloužil jako sídlo biskupa George Grahama a jeho rodiny, přičemž se v něm žilo až do 20. století.
Skaill House je známý svou dlouhou historií a elegantní architekturou. Prohlížíme si sbírky historických artefaktů, starožitný nábytek, keramiku i osobní předměty rodiny, která v domě žila. Jednou z nejzajímavějších částí expozice je kolekce stříbrného nádobí z doby kapitána Jamese Cooka, které bylo nalezeno v roce 1858.
Po návštěvě Scara Brae a Skaill House přejíždíme o kousek dál do přírodní rezervace Marwick Head, kde se nachází nádherné útesy, a kde poprvé na Orknejích vidíme papuchálky. Kromě těch jsou ale na Marwick Head i obrovské kolonie alek, alkounů, buřňáků, terejů a jiných mořských ptáků.
Na nejvyšším bodě útesů se nachází i pomník H.M.S. Hampshire Memorial Wall, věnovaný památce vojáků, kteří zahynuli při potopení britské válečné lodi H.M.S. Hampshire během první světové války. Loď se potopila 5. června 1916 poté, co narazila na německou minu poblíž Marwick Head. Při nehodě zahynulo více než 700 lidí, včetně významné postavy tehdejší britské vlády, polního maršála lorda Kitchenera.
Lidi se rozhodují, že budou pokračovat v procházce okolo pobřeží, a tak se sama vracím k autu a přejíždím na smluvené místo. Odtud pak už všichni vyrážíme k Broch of Gurness.
Brochy jsou dvouplášťové kamenné stavb, které se stavěly okolo západního a severního pobřeží Skotska mezi 5. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. Broch of Gurness je výborně zachován. Zdejší opevněná osada z doby železné byla pravděpodobně osídlena mezi 1. a 2. stoletím př. n. l. Dominantou osady je centrální broch, který je obklopen menšími domy a opevněním. Dál od brochu se nachází jasně viditelné základy domů, dvorců a dílen.
Broch of Gurness je určitě velmi zajímavou památkou. Tím nejdůležitějším (hned po Scara Brae) jsou ale neolitické kruhy Ring of Brodgar a Stones of Stenness. Tyto památky jsou pozůstatky vysoce vyspělé neolitické kultury, která žila na Orknejích před více než 5000 lety.
Ring of Brodgar (UNESCO) je mohutný kamenný kruh, který původně obsahoval 60 vztyčených kamenů, z nichž dnes stojí asi 36. Jeho účel zůstává záhadou, ale pravděpodobně sloužil jako místo rituálů, náboženských obřadů nebo astronomických pozorování. Procházíme se okolo kamenů a přemýšlíme proč zrovna tady a k čemu místo skutečně sloužilo.
4 menhiry Stones of Stenness se nachází nedaleko. Fotíme si zdejší monolity, a pak nasedáme do auta a přejíždíme do Kirkwallu. Kde marně hledáme kvalitní otevřenou restauraci. Ve 21:45 přejíždíme do přístavu odkud nám o půlnoci odplouvá trajekt na Shetlandy. O půlnoci je naší jedinou myšlenkou najít kajutu a jít si lehnout. Dnes to bylo náročné.
31. 5. pátek: V 6:30 nás lodní rozhlas informuje, že jsme dorazili do Lerwicku. Rozlepujeme oči a za hodinu už připlouváme na sluncem zalité Shetlandy. Z hlavního města ostrovů přejíždíme na jih.
Auto parkujeme za letištěm Sumburgh nedaleko Jarlshofu. Protože si většina z nás na trajektu příliš neodpočinula, potřebujeme se probudit. V místním hotelu objednáváme kafe, a pak vyrážíme na hezkou procházku okolo pobřeží k ikonickému majáku Sumburgh Head Lighthouse.
Vyšlapanou cestičkou se okolo pobřeží dostáváme až k majáku. Modrou oblohu a ranní slunce přikrývají mraky. Na útesech okolo Sumburgh Head Lighthouse by se měly vyskytovat tisíce papuchálků, nevidíme ale ani jednoho. Místo papuchálků nám výlet zpříjemňují alespoň veteráni, kteří tu o nadcházejícím víkendu mají sraz. Shetlandy nejsou rozlehlými ostrovy, a tak historická vozidla potkáváme doslova na každém kroku. Výjimku netvoří ani parkoviště hotelu, kam se od majáku vracíme oklikou po východní straně útesů. I tady nás, kromě naší dodávky, vítají desítky historických aut.
Na nedaleké lavičce si dáváme obídek a děláme rozchod. Kdo chce, může se jít podívat na neolitickou osadu Jarlshof. Po návštěvě Orknejí ale už o další neolitické památky není ve skupině zájem, a tak se někteří jdou podívat pouze zvenčí. Nasedáme do auta a přejíždíme k Old Scatness Broch, na který se stejně jako na Jarlshof díváme pouze z venku, a pak už nás čeká zastávka před letištěm Sumburh.
Sumburgh je hlavním shetlandským letištěm. Jeho přistávací a vzletová dráha vede přes ostrovní silnici, a tak když zrovna nějaké letadlo přistává nebo vzlétá, je potřeba silnici uzavřít. To se stává i nám. Červená výstražná světla začínají blikat. Pan hlídač dává závory dolů a nám nezbývá než čekat. Vidět vzlétnout letadlo z několika metrů ale stojí za chvilku čekání.
Úzká písečná hráz, tombolo u přílivového ostrova St Ninian's isle, je jedním z nejfotografovanějších míst Shetland. Ostrov je známý především díky významnému archeologickému nálezu z roku 1958, kdy zde byly objeveny bohaté stříbrné poklady z piktského období.
Během vykopávek u ruin středověkého kostela svatého Niniana bylo nalezeno celkem 28 stříbrných předmětů, včetně broží, pohárů a dekorativních předmětů, které pocházejí z 8. století. Tyto poklady pravděpodobně patřily piktské elitě a byly ukryty během vikingských nájezdů. Nyní můžete originály spatřit v Národním skotském muzeu v Edinburghu. Jejich kopie se pak nachází v Shetlandském muzeu v Lerwicku.
Nahazujeme batůžky a jdeme se projít. Okolo ostrova vede vychozená cestička a i přes zamračenou oblohu je tu krásně. Písečné tombolo na východě střídají vysoké mořské útesy na západě ostrova, které tvoří malé zátoky s kamennými plážičkami. I výhledy z ostrova směrem na pevninu a jih jsou krásné. I tady by měli poletovat neobratní papuchálci a i tady máme smůlu a žádného nevidíme.
Z ostrova St Ninian's isle se vracíme do Lerwicku. Jdeme nakoupit, a pak přejíždíme do domečku ve Scalloway. Kde si po náročné noci potřebujeme odpočinout.
1. 6. sobota: Po snídani vyrážíme do přírodní rezervace na ostrově Noss, který je známý pro své obrovské kolonie terejů, alek, alkounů, buřňáků a papuchálků. Na ostrov Noss není zrovna lehké se dostat. Z hlavního ostrova je nutné nejdřív přeplout na ostrov Bressay, poté přejet na východ ostrova a tady nasednout na malý nafukovací člun, kterým je potřeba překonat úžinu mezi Bressay a Noss.
Má to ale háček. Pokud zrovna příliš fouká nebo prší, malý nafukovací člun nejezdí. Na ostrov se také nedostanete každý den v týdnu. Je potřeba si tedy návštěvu předem opravdu dobře naplánovat a ideálně se i telefonicky ubezpečit, že malý člun druhého dne opravdu vyrazí.
V 8:30 vyrážíme ze Scalloway do Lerwicku. Slunce nám svítí nad hlavou a v 9:00 nám jede trajekt z Lerwicku, který se nedá dopředu rezervovat. Máme štěstí, na trajektu je místo. Po pár minutách připlouváme na Bressay, a protože první přívoz na Noss vyplouvá až v 10:00, jedeme se podívat ještě na krásný maják Bressay Lighthouse.
Maják byl postaven v roce 1858 slavnými skotskými staviteli majáků, bratry Davidem a Thomasem Stevensonovými. Jeho bílé budovy se nachází na hraně dramatických útesů, ze kterých je přenádherný výhled na moře, okolní skalnaté pobřeží i krajinu Hlavního ostrova. Přímo za majákem je obrovské skalní okno, které je společně s bílou stavbou majáku velmi fotogenické. Fotíme si maják, rozhlížíme se po okolí, a pak už musíme přejet k přívozu na ostrov Noss.
Noss je malým ostrovem, který se za několik hodin dá obejít kolem dokola. Procházíme se okolo pobřeží a brzy vidíme líně se povalující tuleně. K Blančině radosti na vyšších útesech konečně pochodují i papuchálci, a tak se co chvíli zastavujeme a pozorujeme okolní krajinu.
Nejkrásnější částí ostrova je ale vysoký skalní útes. Ten se nachází až zhruba uprostřed okružní trasy. Jako první nás klepne do nosu intenzivní „vůně“ ptačích výkalů. O pár metrů dál se nám pak poprvé naskytne pohled na hranu velkého útesu, kde sídlí desítky tisíc terejů. Hluk skřehotajících ptáků je ohlušující a pohled na útes dechberoucí. Stejně jako ostatní návštěvníci musíme i my zastavit a zírat. Panelák na útesu nám nedá. V hlavě nám víří myšlenky: „Jak v takovém zmatku najdou své hnízdo?!,“ divíme se. Zelené plastové části sítí jsou součástí každého hnízda terejů. Je to smutný pohled. Plast dorazil i sem, do jinak velmi čisté krajiny.
Z velkého útesu pokračujeme okružní cestou dál. Po hodině se vracíme k malé chatě strážců parku, odkud nás malý člun veze zpět na Bressay. Přejíždíme k trajektu na Mainland, a protože máme ještě čas, jdeme se podívat do malého návštěvnického centra, které je hned vedle terminálu.
V 16:00 nám odplouvá trajekt do Lerwicku. Auto parkujeme v jedné z uliček a jdeme se podívat do kamenného historického centra. Nakupujeme suvenýry, dáváme si kafe, a pak už vyrážíme zpátky domů. Zítra nás totiž čeká náročný den.
2. 6. neděle: Dnes nás čeká daleká jízda na sever. V 7:30 nasedáme do auta a vyrážíme do vesničky Toft, odkud nám jede trajekt do přístavu Ulsta. V 8:35 nás vítá ostrov Yell. Projíždíme ostrovem na úplný sever až do přístavu Gutcher. Trajekt na další ostrov, Unst, máme sice zarezervovaný až na 12:45, i tak ale zkoušíme, jestli se s autem nevejdeme na dřívější loď. Dnes máme ale smůlu. Na trajekt se vejde sotva jedno nerezervované auto a to stojí v řadě před námi. V půl desáté tedy opouštíme přístav a jedeme dál na sever přes Cullivoe k pláži Breckon Beach.
Písečná pláž Breckon Beach se nachází na krásném místě na severu Yellu. Její okolí je vyhlášeným místem pro pozorování mořských vyder, jejichž populace tu je prý největší z celého ostrova. Procházíme se po písku a okolních útesech, ale žádnou vydru nevidíme. Obloha je navíc ocelově šedá a co chvíli začne poprchávat nebo mrholit.
Nedaleko Brecon Beach se nachází i památník Gloup Fishermens Memorial. Gloup Fishermens Memorial je věnovaný památce 58 rybářům, kteří nedaleko tohoto místa přišli během bouře v roce 1881 o život. Památník stojí jako tichá připomínka obtížného a nebezpečného života shetlandských rybářů, kteří byli po staletí uznáváni jako nejlepší námořníci své doby.
Procházíme se přes rašeliniště v Bohem opuštěné části Shetland, a pak už se musíme rychle vrátit do auta a přejet na trajekt. Mrholí. Je nevlídno. Z Gutcher na ostrově Yell trvá plavba do Belmontu na ostrově Unst 10 minut. Skoro nemá smysl na trajektu opouštět auto.
Z Belmontu přejíždíme k replice vikingské lodě a „dlouhého domu“, a pak už nás čeká zastávka ve vesnici Saxa Vord, největším bizáru celých Shetland.
Saxa Vord byla velmi důležitým místem během studené války, kdy zde byla zřízena radarová stanice, která sloužila k monitorování severních přístupů do Spojeného království. Po ukončení studené války a změnách v bezpečnostní situaci byla stanice v roce 2006 uzavřena. Od roku 2020 je oblast využívaná pro vesmírný průmysl. Konkrétně se zde začaly stavět zařízení pro satelitní vypouštění. V současné době je Saxa Vord součástí nového projektu vesmírného přístavu Shetland Space Centre.
Pokud do Saxa Vord zabloudí nějaký turista, musí si pomyslet: „Pane Bože, kde to jsem?!“ Rozpadající se budovy, které si nezadají s českými pohraničními vesnicemi z 90. let minulého století, cedule s rádoby vtipnými hláškami s tématikou mimozemské civilizace, rozbité lampy, chodníky, díry v silnicích…
Pokud sem zabloudíte i vy, raději se otočte a jeďte jinam. Kromě palírny ginu Saxa Vord Distillery, která je v neděli zavřená, tu široko daleko nic není. Tedy až na shetlandské poníky, kterých je v nedaleké ohradě celé stádo. Hladíme si malé poníčky a pozdravit nás jdou i hříbata se svými maminkami.
Obhlížíme budovy a jediné osoby široko daleko se ptáme, kde je tu výstava o Saxa Vord, případně avizovaná kavárna. Paní se pousměje a s ledovým lidem odpovídá, že: „Tady už minimálně 5 let nic není.“ S díky se vracíme do auta a dle jejích doporučení přejíždíme dál na sever na nejsevernější pláž Británie, která se nachází u vesnice Skaw. Z vesnice Skaw je aspoň vidět místo odpalu vesmírné rakety a taky se zde nachází krásné pobřeží a bílá písečná pláž.
Ze Skaw přejíždíme k přírodní rezervaci Hermaness National Nature Reserve. Venku je ultra hnusně. Nálada v autě klesá, a tak místo výletu na zdejší skaliska volíme ústup na jih na serpentinovou suť a přírodní rezervaci, Keen of Hamar Nature Reserve.
Procházíme se po suťovisku a hledáme nejkrásnější modro-zelené kameny, serepentinity, které tvoří místní suťovisko. Na cestě zpátky k autu potkáváme starší paní z Velké Británie, která žila v Praze a pracovala na akademii věd. Chvíli si povídáme, a pak ujíždíme před další dešťovou sprchou pryč.
Osamoceně stojící menhir Lund se nachází uprostřed podmáčené rašeliništní krajiny na cestě ke zřícenině kostela St. Olaf's Churchyard. V deštivém dni, jako je ten dnešní, je krajina na nejsevernějším ze shetlandských ostrovů ponurá. Od menhiru Lund pokračujeme po úzké silnici dál k pobřeží.
Široko daleko zříceniny kostela svatého Olafa nenajdete jedinou stopu lidské činnosti. Uprostřed kostela se nachází zašlé hrobky a celkově má místní sakrální stavba ponurou atmosféru. Kostel a jeho historický hřbitov se nachází na vyvýšenině nad mořem. Kdyby svítilo slunce, byla by místní písčitá pláž skvělým místem ke koupání.
V 17:15 odplouváme z Belmontu zpátky na ostrov Yell. Přejíždíme na jih k osadě Burravoe, kde se nachází krásná budova muzea Old Haa Museum a kostel St Colman's Church. Muzeum se sbírkami zaměřenými na ostrovní život je bohužel zavřené, kostel, který se nachází na kopci má ale stále otevřeno, a tak se jdeme podívat alespoň tam.
Z Yellu nám jede trajekt zpět na pevninu v 18:30. Ze severu přejíždíme do Lerwicku, nakupujeme jídlo v Tescu, a pak se vracíme domů, kde nám holky dělají úžasnou večeři.
3. 6. pondělí: Je čas se rozloučit. Dnes nám v 17:30 odjíždí trajekt ze Shetland zpátky na pevninu. Balíme všechny věci a v 9:00 už přejíždíme do přístavní vesničky Hamnavoe.
Hamnavoe je malá vesnice na západním pobřeží ostrova Burra, jednoho z menších shetlandských ostrovů, která je známá svými malebnými výhledy na moře a tradičními kamennými budovami. Pobřeží kolem Hamnavoe je velmi členité s řadou zátok a útesů. Nachází se zde i Smugglers Cove, jedna z mnoha skrytých jeskyní podél shetlandského pobřeží, které byly v minulosti využívány k pašování zboží, zejména alkoholu a jiných zakázaných předmětů. Tyto jeskyně poskytovaly ideální úkryty díky své odlehlosti a těžkému přístupu.
Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a brzy nacházíme úzký vchod do jeskyně. Pomocí improvizovaného žebříku se dostáváme na dno, kde se dřív skrýval alkohol a tabák, ale i mladí muži, kteří se zde během Napoleonských válek zkoušeli schovávat před neúprosnými branci.
V 10:35 nasedáme do auta a prejíždíme do vesnicky Leebitten, kde se nachází molo, odkud vyplouvají výletní lodě na nedaleký ostrov Mousa. Na Mouše se nachází nejlépe zachovaný broch na světě. Za dobrého počasí vyplouvá od mola v 11:30 malá loď, kterou se na ostrov přepraví přibližně 60 osob. Okolo ostrova vede 4 km dlouhá stezka, kterou se dá dostat až k brochu.
Nasedáme do lodě a za pár minut už společně s ostatními vystupujeme na ostrově. Nespěcháme. Raději necháme ostatní výletníky vyrazit před námi a sami si užíváme výhledů na pobřeží, okolo kterého hnízdí mořští ptáci a polehávají tuleni.
Fouká, ale je krásně. Na rozdíl od pevninského Skotska, na Mouše musíte chodit pouze po vyznačených trasách. Konečně přicházíme k brochu. Nádherná dvouplášťová kamenná stavba je celá zachovaná. Chybí jen dřevěná střecha a dřevěná patra. I tak se ale dá dostat až na ochoz, ze kterého je krásný výhled do okolí.
Z ostrova odplouváme zpátky na pevninu okolo 14:00. Cestou zpět ještě zastavujeme u skalisek, kde nám milý pan průvodce vypráví o historii ostrova i jednom z velkých lodních neštěstí, a pak už okolo 15:00 připlouváme zpátky k molu. Loučíme se, nasedáme do auta a přejíždíme do Lerwicku, kde jsme v 15:35. Děláme hodinový rozchod a v 16:35 už přijíždíme na trajekt, kterým v 17:30 odjíždíme zpátky na skotskou pevninu do městečka Aberdeen.
Trajekt je zmítán ve vlnách, a tak je lidem zle. Naštěstí se okolo Orknejí situace uklidňuje a noc je nakonec klidná.
4. 6. úterý: V 7:00 připlouváme do Aberdeen. Je pod mrakem. Ani ne za hodinu přijíždíme k nádhernému pobřežnímu hradu Dunnottar. Obhlížíme skotskou památku, která je během dne zavalena turisty, a pak přejíždíme dál na jih do jedné z mnoha rybářských vesniček na východním skotském pobřeží, Arbroath.
V Arbroath je ultra hnusně. Prší tak, že by psa nevyhnal, a tak děláme delší pauzu v kavárně. Konečně přestává pršet. Jdeme se tedy projít po městečku a do přístavu, kde konečně objevujeme první obchod specializovaný na ryby a rybí produkty. Ach jak nám takový krámek chyběl na Orknejích a Shetlandách!
V St. Andrews, naší další zastávce na cestě na jih do Edinburghu, svítí slunce. Auto parkujeme u pobřeží a jdeme se projít do krásného kamenného historického městečka. Zdejší univerzitní město je nádherné. Kromě první skotské univerzity je St. Andrews známé jako kolébka golfu. Nachází se zde i hrad a ruiny obrovské katedrály, která byla ve své době centrem křesťanské víry v zemi.
Návštěva St. Andrews by mohla trvat klidně i několik dní. Tolik času ale nemáme, a tak po dvou hodinách opět nasedáme do auta a přejíždíme do Edinburghu, kde máme na 16:00 objednaný vstup do Rosslynské kaple.
Kaple, která se nachází nedaleko Edinburghu, byla založena v roce 1446 Williamem Sinclairem, 1. hrabětem z Caithness (úplný sever Skotska, odkud jsme odplouvali na Orkneje), a je známá svou bohatě zdobenou a detailní gotickou architekturou.
Rosslynská kaple je opředena mnoha legendami a záhadami, zejména kvůli svým složitým rytinám a symbolům, které zahrnují křesťanské, templářské a pohanské motivy. Kaple se stala ještě známější díky románu "Šifra mistra Leonarda" (The Da Vinci Code) od Dana Browna, kde je spojována s tajemstvím Svatého grálu a s rytíři templářského řádu.
Do Rosslynské kaple přijíždíme nakonec už v 15:30. V 16:00 zde probíhá komentovaná prohlídka, po které opět nasedáme do auta a vracíme se do Edinburghu. Auto parkujeme v centru města. Procházíme se po nejturističtější ulici, Royal Mile, která vede od Holyrood palace až nahoru k Edinburskému hradu, a cestou hledáme otevřenou restauraci, kde by měli volno.
Nakonec nacházíme takový podnik až dole na Grassmarket. Rozdělujeme se. Já a Zuzka se jdeme ještě projít po městě, ostatní si užívají poslední skotskou večeři, po které přejíždíme na ubytko.
5. 6. středa: Ve 3:45 vyrážíme na letiště. Ubytování máme nedaleko, a tak jsme v cíli našeho výletu za pár minut. Tak zase příště 😊.
#cestopis_Orkneje_Shetlandy #cestopis #Orkneje #Shetlandy #Skotsko #ostrovy_na_konci_světa #výlet #aktivní_dovolená #Orkneje_s_průvodcem #Shetlandy_s_průvodcem #Hoy #Mainland #Sever_Skotska #UNESCO #neolitické_památky #oceán #Severní_Skotsko_s_průvodcem #skotské_ostrovy #Edinburgh #severní_ostrovy #aktivní_dovolená
Comments