Cesta na jižní ostrovy
22. 7. – pondělí: Dnešek je dnem velkých přejezdů. Vstáváme v 7:30, snídáme a dobalujeme poslední věci. S baráčkem se loučíme v 9:15. Venku je pošmourno. Jedeme po klikatící se Golden Road, a pak sjíždíme na jihozápad ostrova Harris. Parkujeme auto u osady Luskentyre, kde se nachází i stejnojmenná nádherná pláž.
Fouká vítr a poprchává… den stvořený k lelkování v posteli. Náš prožitek z jindy nádherné pláže nyní trochu pokulhává. Po několika minutách zoufalé snahy o procházku jsme rádi zpátky v autě. Přejíždíme dál na jih a zastavujeme až v Leverburgh, kde se nachází i otevřený obchůdek a kafíčko.
Z Leverburgh to máme k trajektu, coby kamenem dohodil. Dostávám zprávu, že nám ruší dnešní ubytování přes Airbandb a snažím se najít alternativu. Připlouváme na ostrov Berneray. Je pod mrakem, ale neprší.
Na Berneray se nachází nádherná pětikilometrová bílá pláž(!), kolonie tuleňů i louky plné květin. Je to ostrov menších rozměrů, který obejdeš kolem dokola za několik hodin. Necháváme auto nedaleko pláže a jdeme se projít.
Na Vnějších Hebridách se podporuje organický styl zemědělství, a proto jsou okolní louky plné letních květů. Procházíme přes duny a dostáváme se na pláž. Pět kilometrů bílého písečku máme jen pro sebe. Jsme tu sami. Z pláže stoupáme na nejvyšší vrchol ostrova, Moor hill (93 m), ze kterého je při jasném počasí nádherný výhled na okolní ostrovy. Procházíme okolo jediného ostrovního hřbitova a dostáváme se na cestu do osady Backhil, kde se nachází i početná kolonie tuleňů.
Během pěšího výletu řeším problém s ubytováním. S vidinou ještě lepšího místa přejíždíme na ostrov Jižní Uist, kde se ubytováváme v pohodlných pokojích po dvou a třech.
Eriskay a místní poníci
23. 7. – úterý: Ostrov Eriskay je jedním z mých nejoblíbenějších míst. Dnes máme v plánu jeho návštěvu, a tak vstáváme už v 7:30 a brzy vyrážíme na jih. Z Jižního Uistu se na Eriskay dostáváme přes nově zbudovanou hráz. Parkujeme auto u jediné osady na ostrově, a vyrážíme cestou necestou vzhůru na vrchol Benn Sciathan (185 m). Bojujeme s ostrým vichrem a nakonec se úspěšně škrábeme až na největrnější vrchol. Po malé pauze scházíme na druhou stranu ostrova, která se vyznačuje skalnatým pobřežím. Procházíme se po mokrých rašeliništích a vřesovištích a po další hodince se dostáváme k malé asfaltce vedoucí na hlavní silnici.
Obhlížíme jeden z mnoha hebridských polorozpadlých domů, a pak se vracíme okolo bílých pláží západního pobřeží zpět. Děláme pauzičku. Holky se jdou naobědvat do jediné ostrovní restaurace, která nese jméno po ztroskotané lodi plné whisky, Am Politician, a nechybí ani návštěva kostela Sv. Michaela, který stráží celý ostrov z vrcholku nad hrází.
Další polorozpadlé domy nacházíme na severozápadním cípu. Procházíme místní ruiny a cestou k pobřeží uvidíme něco, co jsme už dlouho hledali, eriskajské poníky! Dáša je nejrychlejší. Přichází k prvním poníkům mezi prvními. S rozjařeným výrazem postupně nabízí přítulným zvířatům veškeré své jídlo. Plní dojmů poté nasedáme do auta a vracíme se zpět na ubytování.
