Pláže na Harrisu a odliv během novu
31. 8. – sobota: Vstáváme trochu později než obvykle. Snídáme až v 8:00 a odjíždíme zpátky do Tarbetu. Na ostrovech Vnějších Hebrid není příliš mnoho šancí k velkým nákupům. Většina obchůdků nabízí lokální řemeslné výrobky, jakými jsou například svíčky, vonítka do šatníků, oblečení a výrobky z Harris Tweed, ručně dělané karamelky, fotky nebo obrázky místní nádherné krajiny. Tarbet je největší vesnicí na ostrově Harris, a tak tu máme největší možnost na nějaké ty nákupy.
Jako první přicházíme do místní „voňavkárny“ Essence. Vítá nás spoustu druhů svíček, vonítek, krémů, mýdel a jiných „kravinek“. Hned naproti se nachází komunitní centrum. Je sobota a vývěsní tabule nás zve na místní Craft Market (trh se řemeslnými výrobky). Obcházíme jednotlivé krámečky a dokupujeme vhodné suvenýry.
Naproti trajektu se nachází nejznámější palírna a „ginárna“ ostrova, Harris gin. V návštěvnickém centru nás vítá zapálený krb, vyskládané lahve s ginem a další kosmetika. I tady pořádají komentované prohlídky. Pokud se budeš chtít podívat na místní výrobu, budeš si muset svou prohlídku hodně dopředu rezervovat. Zvlášť během července a srpna jsou termíny velmi rychle vyprodané.
Hned za ikonickou stavbou palírny stojí dva domečky. Pokud máš rád(a) látky, určitě nakoukni do levého domečku, kde objevíš obrovské role harriského tweedu všech možných barev a vzorů. Dům vpravo je největší obchod se suvenýry na Vnějších Hebridách, takže pokud ještě nemáš vhodný dárek, je dobré zavítat i sem.
Z Tarbetu jedeme na jih. Projíždíme po kroutící se Golden Road a zastavujeme u kolonie tuleňů. Válečci, jak místní tuleně přezdívám, dnes místo obvyklého neúnavného povalování a lelkování na zdejších kamenech „řádí“ v moři. Vyskakují a pak sebou plácají zpátky do moře, jako by předváděli nějaké cirkusové číslo.
Další průjezd máme zatarasen „dopravní nehodou“. Široká tatrovka tu sjela z úzké asfaltky přímo do rašeliniště. Záchranné divadlo sledujeme z první řady. Po dvaceti minutách můžeme konečně vyrazit dál.
Po další tulení zastávce projíždíme jižním pobřežím ke kostelu Sv. Klementa, místa odpočinku osmého náčelníka klanu McLeodů. V Tempel café, malé kavárně s nádherným výhledem, děláme další kafíčkovou pauzu, a pak přichází zlatý hřeb celého dne: Jízda okolo západního pobřeží jižního Harris, kde se nachází jedny z nejkrásnějších pláží.
Po několika zastávkách přijíždíme na nejkrásnější vyhlídku. Před námi je každoročně oceňovaná pláž Luskentyre. Dnes je nov a místní odliv odhaluje obrovský úsek jindy zaplavené pláže. Jedním slovem, nádhera. Přijíždíme k pláži a jdeme se trochu projít. Nikde nikdo, jen my, pláž, šplouchající moře a obrovské travou zarostlé duny. V dálce pozorujeme vrcholky nad osadou Hushinish, kde jsme včera vystoupaly na vrchol Huiseabhal Beag 306 m, a pak už se vracíme zpátky do Tarbetu. No jo no… dokoupit, co jsme ještě dopoledne nestihly :) .
Je podvečer a po celodenním ježdění to chce ještě trochu protáhnout nožky. Zastavujeme u menšího parkoviště mezi Tarbetem a ostrovem Scalpay a jdeme se projít po „Pošťácké stezce“, trase, kterou ještě před postavením silnice do osady Rhenigidale musel místní pošťák s novinami obden pěšky.
Jestli čekáš jednoduchou přímou cestu okolo pobřeží, tak tě zklamu. Pošťácká stezka vede do kopce, pak z kopce, do kopce, a poté opět z kopce. Hebridský pošťák tak neměl úplně jednoduchou šichtu. Zvlášť když si představíš místní věčně upršené podnebí.
I dnešní podvečer nám ukazuje, že slunečná obloha netrvá na Hebridách věčně. Stoupáme vzhůru a pozoruje přicházející déšť. „Heavy rain showers“, tolik oblíbené v předpovědích počasí, se nyní naplňují. Přichází jeden slejvák za druhým, které mezi s sebou oddělují dvacetiminutovky slunce. Konečně chápu piktogram sluníčka s deštěm :). U vrcholové kvóty se vracím zpátky do auta a přejíždím na druhou stranu hor, kde jdu holkám naproti. Konečně vidím v záhybu cesty dvě zmoklé postavy. Nasedáme do auta a v půl osmé večer se přijíždíme usušit na ubytko.
