Třetí národní park Walesu, Snowdonia
15. 6. – sobota: Dnes by se dalo dělat kde co. Mohli jsme odpočívat. Veselit se a popíjet alkohol. Zevlit nebo objevovat historická místa a kulturní památky severního Walesu. Po absolvování cesty okolo pobřeží v Pembrokeshire bychom si z výše jmenovaného zasloužili úplně všechno. My jsme ale řekli NE! Předpověď počasí zněla jasně: SLUNCE! A tak nám nezbylo než brzy ráno vstát, zabalit se a vyrazit na parkoviště pod Snowdon (1085 m), nejvyšší horu Walesu.
To, že je sobota, a že hora Snowdon je jednou z nejnavštěvovanějších míst ve Walesu, chápeme hned na parkovišti u Snowdon Ranger, kde už v devět hodin ráno zbývá posledních pár volných míst. Přecházíme silnici a pomalu stoupáme vzhůru po Snowdon Ranger Path. Na první pohled je tu krásně. Zelené louky, hory, jezero pod námi a růžové náprstníky, kam se podíváš. Prostě ráj. „Jen kdyby tady nebylo tolik turistů,“ říkám si a s nechutí pokračuji za davem. Na první odbočce nemůžeme jinak, než opustit pohodlnou štěrkovou cestu a vydat se na vrchol oklikou přes horu Moel Cynghorion (674 m).
Snowdon je stejně zakrytý v mraku, takže není kam spěchat. Z Moel Cynghorion máme navíc báječný výhled do údolí i na druhou stranu hor. Z vrcholu se vracíme zpět na štěrkovou turistickou cestu a brzy už přicházíme k rozcestí u kolejí, kde na nás „čekají“ davy.
Přestože za sebou máme už několikadenní putování a vrchol je na dohled, rozhodujeme se pro delší a náročnější trasu. Místo obvyklého výstupu na Snowdon scházíme po pěšině Miners Track dolů k jezeru Glaslyn. Pauzírujeme. Za jezerem odbočujeme z hlavní turistické stezky doprava a všechny turisty necháváme za zády.
Kluci se mnou nejsou na výletě poprvé, a tak jsou již připraveni na cokoli. I já je znám, a tak vím, co si mohu dovolit. Naše cesta Y Gribyn není totiž tak úplně cestou v pravém slova smyslu. Plazíme se po skále a lezeme skrz spáry. I přes značnou nepohodu a mírný stres, máme teď hory konečně sami pro sebe. Je tu nádherně. Po kilometru lehkého lezení přicházíme opět na turistickou stezku. Jižní trasa není zdaleka tak turisticky exponovaná, jako ta východní. Stoupáme tedy vzhůru téměř sami.
U vrcholu Snowdon na nás čeká peklo. Exaktněji řečeno – fronta! Fronta lidí, kteří si chtějí udělat vrcholovou fotku. Nedávám to. Ani kluci to nedávají. Vím, že bych neměla, ale … Pět rychlých kroků, dvě fotky a už jsem pryč.
Piknikujeme s východním výhledem a nad hlavou nám létají otravní racci – i tady! Z vrcholku se vracíme jinou trasou – přes Rhyd Ddu Path. Kromě dvou dalších turistů jsme na cestě úplně sami. Přicházíme k hlavní silnici u vlakového nádraží Rhyd Ddu. Poslední tři kilometry nás čekají okolo silnice.
Ubytováváme se přímo v hostelu Snowdon Ranger, kde máme vlastní pokojíček a vypočítáváme dnešní výškové metry. Výsledek je celkem uspokojivých 1460 výškových metrů nahoru a dolu.
Sbohem Wales, moje nová lásko
16. 6. – neděle: Dnešek je dnem velkých přejezdů a odletů. Klukům to letí odpoledne, a tak nám na prozkoumání severního welšského pobřeží zbývá už jen pár posledních hodin. Ani dnes neleníme. Zabaleni, nasnídáni a připraveni opouštíme hostel už v 8:00!
Jedeme na sever. Konkrétně do nádherného historického Conwy, jehož historické centrum bylo zapsáno na seznam UNESCO. Auto necháváme na prázdném parkovišti. Je chvíli po deváté a kamenné městečko ještě dřímá. Obchody i hrad jsou v tuto hodinu zavřeny. Procházíme se po mostu, který dříve sloužil jako jediná spojnice města s okolním světem a přicházíme zpět do kamenného centra. V přístavu objevujeme (údajně) nejmenší dům Velké Británie, a pak už stoupáme vzhůru na nádherně zachované kamenné hradby obklopující historické centrum kolem dokola.
Obcházíme Conwy po hradbách, a pak nás čeká hodinový rozchod. Kluci se chtějí podívat do hradu, já odpočívám v autě. V Tesco nakupujeme poslední dávku welšských dortíků a přejíždíme k hradu Rhuddlan. Hrad z červeného pískovce máme jako na dlani už z parkoviště, a tak nemá smysl platit vstupné. Místo toho se jdeme podívat po jeho okolí, k Twthill, jedinému zbytku z dávno zničeného Normanského hradu.
Dál na západ nás vítá St. Winefride´s well (studna sv. Winefrida), poutní místo se svatou léčivou vodou, takové waleské Lurdy :). Čas odletu se nemilosrdně blíží, a tak musíme nechat Wales Walesem a vyrazit do Manchesteru. Na letiště přijíždíme v 14:45, akorát včas, abychom se rychle rozloučili a kluci stihli svá letadla.
