Cestou okolo Pembrokeshire, den 1.
9. 6. – neděle: Budíme se do slunečného rána. Snídáme, balíme a z domečku odjíždíme už v 8:00. Newgale, začátek našeho treku, není daleko. V 8:30 už nahazujeme batohy s výbavou na celodenní putování a vydáváme se na trasu. Vše nepotřebné necháváme v autě.
Newgale je jedno z oblíbených surfařských míst. Vlny, vítr a místní dvoukilometrová pláž láká ke všem možným outdoorovým aktivitám. Přecházíme přes pláž a stoupáme vzhůru. Pobřeží v Pembrokeshire je nesmírně nádherné. Skály a útesy všech možných barev, jeskyně, bílé písečné pláže, štěrkové zátoky, zelené louky a do toho modrá, tyrkysová voda… je tu krásně.
V jedné z mnoha menších zátok zastavujeme a otvíráme „Pandořinu skříňku“ v podobě prvního balení waleských dortíků… Závislost se u mě projevuje hned s prvním soustem. Kluci jsou více rezistentní, takže potřebují dva dortíky :).
Po osmi kilometrech přicházíme do Solva, malé vesničky s barevným přístavem. Kafíčko a další pauzička to jistí :). Je opravdu nádherně. Po osmnácti kilometrech klesání a stoupání se ocitáme u kaple a studně St. Non. Do St. David´s to máme co by kamenem dohodil (a zbytek došel pěšky).
Opouštíme pobřeží a jdeme do St. David´s, konkrétně k místní nádherné katedrále. Nechávám kluky se kochat a sama jdu stopovat zpátky do Newgale pro auto. Za hodinu se už vracím i s autem a dalšími waleskými dortíky :). Ubytováváme se v hotelu se snídaní a relaxujeme.
Cestou okolo Pembrokeshire, den 2.
10. 6. – pondělí: Počasí je ve Walesu stejně nevyzpytatelné jako ve Skotsku. Přestože se budíme do podmračeného rána, balíme si s sebou výbavu jak na déšť, tak na sluníčko. Člověk nikdy neví. K snídani si dopřáváme tu tradiční waleskou – slaninu, vejce, houby, rajče a to vše krásně nezdravě usmažené :).
Nasnídáni a zabaleni nasedáme do auta. Dnešní etapu půjdeme opačně – tedy z Trefinu zpátky do St. David´s. Pobřeží se v těchto končinách hodně klikatí, a tak si dnešní etapu můžeme jakkoli zkrátit.
Auto necháváme na malém parkovišti a s malým batůžkem přicházíme ke skalnatému pobřeží. Procházíme okolo lomu, mlýnice i prehistorických menhirů. V Porthgain nás čeká první kávičková pauzička :). Sedíme v jediné restauraci hned naproti středověké cihelny a užíváme klidu.
Na útesech nad Abereiddy začíná poprchávat. I tady objevíš pozůstatky středověké důlní činnosti. Kromě opuštěné vesnice tu najdeš i „Blue Lagoon“, černý důl, který byl vytěžen přímo na pobřeží a je každodenně zaplavován přílivovou vlnou. Pokračujeme okolo pobřeží dál a brzy nám nad hlavou opět svítí slunce. Svlékáme mokrou výbavu a převlékáme se zpátky do kraťasů.
Pobřeží okolo St. David´s je opravdu dramatické a plné prehistorických památek. Přicházíme na výběžek St. David´s Head, u kterého nás čeká neolitická pohřební komora. Nikde nikdo. U Kaple sv. Justiny se rozdělujeme. Já s Honzou necháváme pobřeží za zády a dál pokračujeme nejkratší cestou do St. David´s. Zdeněk má ještě spoustu sil, a tak se rozhoduje pro delší cestu okolo pobřeží až do místa včerejšího konce etapy.
Přicházíme do St. David´s a já stopuji zpátky pro auto. Zastavuje mi hned první vůz, jehož řidička mě (i přes vlastní zajížďku) veze až do Trefinu k autu. „Velšané jsou opravdu neskutečně milí lidé,“ říkám si a za dvacet minut už parkuji auto zpátky u hotelu v centru St. David´s.
Zdeněk přichází mezi sedmou a osmou. Je příjemně unaven a září pohodou.
