Jižní Uist, poníci a výšlap na Rueval 124 m;
Ostrov Berneray zvládne člověk projít skrz na skrz za několik hodin. Proto vstáváme, balíme všechny věci a přesouváme se dál na jih. Zastavujeme v Lochmaddy, největším městečku ostrova Severní Uist. Obloha je zatažena, a co chvíli prší. Po návštěvě místního muzea přejíždíme na západ, k osadě Sollas, kde se procházíme po prázdné obrovské bílé pláži. Na výpravě potkáváme pouze dva další turisty, jinak je tu liduprázdno.
Sjíždíme dál na jih. Nákup jídla na ostrově Benbecula, a poté už přejíždíme na Jižní Uist. Před osadou Howmore odbočujeme doleva, k jezeru Loch Druidibeag. Místní shetlandští poníci nás zdraví hned za první zatáčkou. Jindy plachá zvířata nám nyní lezou až do auta. Na návštěvníky jsou zde zvyklí. Přijíždí další auto. Turisté vytahují jablíčka a chtiví poníci žerou jako o závod. Není divu, že se zdejší stádo vyskytuje hlavně okolo silnice.
Přijíždíme pod nejvyšší vrcholky Jižního Harris. Začíná pršet. Místo cesty do bothy se rozhodujeme ke změně plánu. Ubytováváme se v hostelu v Howmore. Vybalujeme věci, a protože se počasí začíná lepšit, opět nasedáme do auta a jedeme směrem ke kopečku Rueval 124 m.
Rueval je jedním z nejvyšších kopců jinak velmi plochého ostrova Benbecula. Cesta na vrchol je značena dřevěnými kůly a za dobrého počasí je snad nemožné se ztratit. Přestože se nejedná o složitý výšlap, z Rueval je opravdu krásný výhled po celých jižních Vnějších Hebridách.
Výlet na ostrov Eriskay; Vstáváme do dalšího podmračeného rána. Snídáme a balíme věci na celodenní výlet po mém nejoblíbenějším ostrově, Eriskay. Přejíždíme hráz, která dělí Jižní Uist s Eriskay a parkujeme u restaurace Am Politican. Venku je hnusně. Zima a prší. Přicházíme do místního krámku a jsme rádi za útočiště v teple u kafíčka.
Venku stále prší, a tak se vracíme k autu a rozhodujeme se ostrov projet kolem dokola. Nahlížíme do všech koutů, a poté se vracíme k restauraci Am Politican, kde si dopřáváme malou pauzičku u pivečka.
Místní vybízí Martina ke společné kulečníkové partii, načež nám marťan ukazuje, zač je toho loket. První partii vyhrává, a protože se venku vylepšuje počasí, je čas konečně objevit krásy zdejší krajiny.
Dvě hodiny odpoledne. Nad hlavou nám svítí slunce. Je jasno, jako kdyby dnes vůbec nepršelo. Bílé pláže střídají rozkvetlé louky. Přicházíme k trajektu a začínáme stoupat vzhůru. Před námi jsou bílí a šediví eriskajští poníci a nad námi nejvyšší vrchol ostrova, Beinn Sciathan (185 m).
Necháváme poníky za zády a škrábeme se vzhůru. Na obloze pluje jen několik mráčků. Hluboko pod námi se leskne tyrkysově modrá hladina moře. Není kam spěchat. Je tu krásně. Po půlhodinové „meditaci“ scházíme dolů směrem k ostrovní osadě. Je úplně jasno, a tak se zastavujeme ještě u zdejšího kostela Sv. Michaela. Nasedáme do auta a vracíme se na místa, která jsme fotili s kapkami deště. Pak už nezbývá než přejet zpět na Jižní Uist.
Brzy ale zastavujeme v zátoce a hledáme mořské vydry. Nemáme štěstí. Vydry se dnes před námi skrývají. Užíváme si sluneční paprsky a výhledy po okolí. Jen občas kolem nás projede jiné auto, jinak je tu ticho, a mír.
