Z Tossals Verts do Lluc; Vstáváme v 7:30 a z chaty odcházíme až v devět. Není kam spěchat. Dnes nás čeká další nádherná etapa skrz vápencové pohoří Serra de Tramuntana.
Z chaty Tossals Verts stoupáme vzhůru. První ranní paprsky osvětlují protější hory. Cestou potkáváme výletníky, kteří s námi putují už několik dní a i dnešní noc přespávali ve stejné chatě jako my. S úsměvem na tváři se zdravíme. Necháváme lesní úsek za zády. Intenzita větru se zvyšuje. Před námi vidíme sedlo u Massanelly, nejvyšší přístupné hory ostrova.
Mraky jsou nízko. Oblékáme delší kalhoty a bundy. V sedle u Massanelly je hnusně. Pokoušet se o výšlap na vrchol nemá smysl. Klesáme tedy níž mezi zbytky kamenných domů, které sloužily jako zásobárna ledu, a poté už stoupáme opět vzhůru do sedla pod vrcholem puig d´en Galileu (1195 m).
S Mirkou a Martinem vybíháme na lehko vrchol, a protože je chladno, brzy se opět vracíme do sedla k holkám. Navštěvujeme poslední nově zrekonstruovaný dům na led, a poté už klesáme dolů do Lluc. Procházíme okolo kláštera směrem do horské chaty Son Amer. Ubytováváme se, sprchujeme se, a poté se už opět vracíme ke klášteru. Je okolo šesté odpoledne. Autobusy s turisty jsou pryč a my máme místní kostel i s nedalekou vyhlídkou jen pro sebe.
Po večeři se vracíme zpět na chatu do svého pokojíčku.
Poslední etapa do Pollenca a návštěva města; I dnes nám budík zvoní v 7:30 a i dnes odcházíme z chaty v devět ráno. „Poslední Etapa do Pollenca. Nějak to uteklo,“ říkáme si, když nahazujeme batohy a noříme se do podmračeného rána.
Dnešní etapa není tak zajímavá, jako předchozí dny. Stoupáme skrz les vzhůru. Začíná pršet. Oblékáme pláštěnky a na deset minut se schováváme pod stromy. „Můj první mallorský déšť,“ říkám si.
Dnes nás má provázet i můj kamarád Jordi. Jak ale po několika hodinách konečně zjišťujeme, špatně jsme se pochopili a místo do Pollenci to má z Lluc namířeno na Massanellu. I tak se ale nakonec díky našemu pomalému tempu těsně před Pollencou potkáváme.
Do Pollenca přicházíme během časného odpoledne. Ubytováváme se v místní chatě, Refugi del Pont Romá. Zabíráme si celý pokojík jen pro sebe. Sprcha, vybalení věcí, převlečení do městského oblečení, a pak už konečně návštěva historického centra města.
Z Pollenca se ale brzy dostáváme pryč. Naším posledním dnešním cílem je nedaleký vrcholek Puig de Maria (330 m). Přecházíme hlavní silnici do Palmy a stoupáme vzhůru. Na vrcholku na nás čeká překrásný výhled na Pollencu, hory i nejsevernější výběžky ostrova v čele s Formentorem.
Po ranní mlze a dešti ani památky. V šest hodin odpoledne se s Jordi odpojujeme od hlavní skupiny a rychle klesáme dolů, k Jordiho motorce. Dnes mám před sebou poslední úkol, vypůjčení auta v palmě. Nasedám s Jordim na motorku a frčíme do Palmy. Na letišti vyzvedávám auto, kterým se vracíme zpátky.
Zpátky v Pollenca kupuji vínečka a nějaké ty pochutiny, a pak už nás čeká menší oslava překonání GR 221. Okolo jedenácté se loučíme s Jordim, který musí zpátky domů, a pak jdeme spát.
