Krátká etapa Deia – Port de Soller; Dnes nás čeká jednoduchá etapa z Can Boi do Refugi de Muleta. Vstáváme trochu později a v devět hodin ráno už vyrážíme mezi kamenné uličky polo-spící vesničky. První zastávkou je obchod s potravinami. Doplňujeme zásoby a klesáme dál k směrem k pláži Cala Deia, před kterou ovšem zabočujeme mezi stromy starých olivových sadů.
Ukazuji na jedlé plody karobu, svatojánského chleba a hned sladké lusky zkoušíme ochutnat. Překračujeme rušnou silnici a jdeme nahoru a dolu skrz lesíky až k jediné restauraci na trase, Son Mico. Kromě kafíčka a vínečka si vychutnáváme i nádherné výhledy po okolí. Před námi se tyčí nejvyšší hory Mallorky v čele s Puig Major (1436 m). Do horské chaty Muleta to máme kousek. Přicházíme před druhou hodinou odpolední. Ubytováváme se ve velké místnosti a Mirka s Jarkou se rozhodují jít do Port de Soller odpočívat na městskou pláž.
My ostatní si pereme věci a odpočíváme. Odpoledne pak také scházíme dolů do města, kde se setkáváme s holkami u společné večeře.
Cestou do Tossals Verts; Etapa do Tossals Verts je dle mého názoru nejkrásnější částí GR 221. Vstáváme už v 6:30. Před svítáním. Jarka s Katkou se rozhodují vyzkoušet turistickou tramvaj mezi Port de Soller a Soller, a tak si spánek prodlužují o půl hodiny. Já s Mirkou a Martinem odcházíme z chaty chvíli po sedmé. Obloha se začíná pomalu probouzet.
S prvními ranními paprsky přicházíme do Soller. Jdeme na jisto k supermarketu, kde dokupujeme zásoby na další dny, a pak se usazujeme v kavárně na náměstí, kam přijíždí holky tramvají. Necháváme batohy u kavárny. Tentokrát jdu supermarket ukázat holkám. Za hodinu máme nakoupeno vše potřebné a můžeme vyrazit směrem do hor.
V Biniaraix, krásné kamenné vesničce, doplňujeme vodu, a pak už stoupáme skrz stejnojmenný kaňon vzhůru. Martin chce jít dnes sám, a tak se nám brzy vepředu ztrácí. Stoupáme stále vzhůru. Další pauza nás čeká u pítka, kde doplňujeme zásoby vody a potkáváme další turisty.
Procházíme okolo starých olivových sadů a polorozbořených zídek. Brzy se dostáváme nad horní hranici lesa, kde jsme za naše úsilí oceněni překrásnými výhledy. Dokonce už vidíme i maják nad Port de Soller a horskou chatu Muleta, odkud jsme dnes nad ránem vycházeli.
Po krátké obědové pauze necháváme kaňon za zády. Čeká nás poslední stoupání a brzy se dostáváme do sedla nad vodní nádrží Embassament de Cúber. Fouká, ale je krásně. S Katkou děláme další menší pauzu a holky poté docházíme u oslíků, kteří se roztomile pasou okolo přehrady.
Martin nám mezi tím posílá informační zprávy s fotografiemi. U přehrady potkáváme spoustu jednodenních turistů. Stačí ale začít stoupat po GR 221 směrem na Tossals Verts a brzy jsme už opět úplně sami. V dalším sedle nad vodní nádrží děláme předposlední pauzičku. Je zde neskutečně krásný výhled jak na jižní rovinou část ostrova, tak na severní hory s nejvyšším vrcholkem.
Klesáme skrz kaňon dolů až k es pas Llis, kde nás čeká technicky nejtěžší část, krátký úsek jištěný řetězy. Sluníčko se pomalu chýlí k obzoru. Obcházíme horu a poprvé se před námi ukazuje pohled na dnešní cíl, chatu v Tossals Verts, kam přicházíme v 18:30. Martin si už na terase spokojeně popíjí vínečko.
Ubytováváme se v baráčku jen pro nás. Sprcha, vybalení věcí, večeře a západ slunce s výhledem na okolní kopce. Co víc si přát.
