16. 6. sobota – Turisté na Isle of Skye
Dnes máme v plánu odpočinkovější den. Tedy návštěvu ostrovních památek. Vstáváme, balíme a po snídani dáváme sbohem milé chaloupce Lookout. U auta jsme za necelou půlhodinku. Převlékáme se do „turistického oblečení“ a zanedlouho už vyjíždíme dál na západ.
První zastávkou je Muzeum ostrovního života, v podstatě takový ostrovní skanzen. Jedná se o několik kamenných domečků s vřesovou střechou, které ve svých interiérech ukazují tradiční ostrovní řemesla i způsob bydlení a chování užitkových zvířat.
Po návštěvě muzea pokračujeme na západ, konkrétně do malého městečka Dunvegan, kde se nachází stejnojmenný hrad. Dáša, Radka a Jirka s Janou se jdou podívat do zahrad i na prohlídku interiéru zámku. Já čekám v autě a relaxuji prací :).
Po necelých dvou hodinách všichni nasedají a společně pak odjíždíme na Neist Point, západní pobřeží tvořené obrovskými mořskými útesy. Procházka k majáku a zpět k autu nám zabere něco okolo jedné hodinky.
Před napojením na hlavní silnici zastavujeme u krásného rašelinového políčka. Vysvětluji tvorbu rašeliny i jejího kopání a sklízení a po pár minutách už opět ujíždíme na jih. Chvíli před sedmou večerní přijíždíme k poslední dnešní památce, Dun Beag Broch. Jedná se o dvouplášťovou kamennou stavbu z počátku našeho letopočtu, která se vyskytuje pouze ve Skotsku.
Do hostelu Skyewalker přijíždíme chvíli před osmou. Ubytováváme se a vaříme večeři. Po včerejší noci v bothy jsme rádi za horkou sprchu a měkkou postel :).
17. 6. neděle – Déšť v Black Cullins
Předpověď na dnešní den patří k jedněm z těch rozporuplných. Každopádně když se ráno podíváme z okna, je to jasné. Dnes má obloha k jasnu daleko. I tak se ale rozhodujeme pro výšlap v Black Cullins. Auto necháváme u Glen Brittle Memorial Hut a společně pak stoupáme okolo vodopádu Eas Mor vzhůru.
Okolní vrcholky jsou zahaleny v mracích. U jezera Loch an Fhir-bhallaich se mlžných oparů už téměř dotýkáme. Trošku poprchává, a tak si oblékáme pláštěnky a nepromokavé bundy. I přesto, že jsme nyní zahaleni mlhou, rozhodujeme se pokračovat po gabrových plotnách stále vzhůru.
Co chvíli na nás z mlhy vykoukne nějaký černý vrcholek okolních hor, které za bílou hradbou mlhy spíš jenom tušíme. Za dvě hodiny jsme u cíle, u jezera Loch Coir´ a´ Ghrunnda. Všude okolo nás je totální mlha. Děláme krátkou pauzičku, a pak už zase klesáme dolů. Po několik minutách se dostáváme pod úroveň mlhy a konečně vidíme krajinu okolo.
Počasí se začíná umoudřovat ve chvíli, kdy přicházíme k autu. Nasedáme a vracíme se k turisticky lákavým vodopádům Fairy Pools. Jako bychom se ocitli v jiném světě. Ticho hor střídá štěbetání turistů z celého světa. Jdeme okolo zurčícího potůčku a obdivujeme jezírka s tyrkysovou vodičkou.
Protože je teprve půl čtvrté, rozhodujeme se k návštěvě ještě jednoho místa. Záliv Talisker Bay se nachází nedaleko městečka Carbost. Jedeme po jednoproudé hrbolaté silničce a následujeme směrovky na Talisker. Auto necháváme na konci silnice.
K záliv, který je ze dvou stran ohraničen vysokými útesy a z třetí strany pastvinou, to máme od auta necelé dva kilometry. Je odliv, ideální čas k prozkoumávání zdejšího pobřeží. Procházíme se okolo pláže. Láká mě jižní strana, a tak kloužu po mokrých mazlavých kamenech až na úroveň zdejších skal, kde nacházím malou člověkem vytesanou jeskyni.
Ostatním stačí malá procházka po pláži. Na kluzké kameny si netroufnou. Po deštích se tvoří nové vodopády, které padají z obrovské výšky přímo do moře. Je tu krásně a oproti Fairy pools poměrně prázdno.
