Cestou na Isle of Skye
Je čtvrtek, 26. července 2018, něco málo před polednem. Přijíždím na edinburské letiště. Oproti jiným výletům, kdy vyzvedávám účastníky u letištní věže, zajíždím nyní až na parkoviště před budovu terminálu.
Po chvilce hledání se zdravím s Pavlou, Alešem a jejich dětmi Julinkou a Jirkou. Čeká nás dlouhá cesta, a tak nasedáme do auta a vyrážíme vzhůru na skotskou vysočinu. Je krásně! Sjíždíme z dálničního tahu směrem na Callander, krásné kamenné městečko, a já plácám první nesmysl, kterému se smějeme ještě dny poté. „Tady se údajně narodil Ježíš Kristus…“ (Samozřejmě mi hned dojde, jakou jsem plácla volovinu, ale to je už příliš pozdě. V autě se mi smějí jak dospělí, tak děti.) Rychle se opravuji a informuji o jednom z možných rodišť Piláta Pontského (Pontius Pilatus), jehož otec byl římský legionář vyslaný na severní hranice Římské Říše.
Naší první zastávkou je až odpočívadlo u jezera Loch Lubnaig. Záchod, doplnění cukrů z croissantů a už si to štrádujeme po klikatící se cestičce dál. V Crianlarich přijíždíme na silnici vedoucí okolo slavné dálkové trasy The West Highland Way. Nožky pak opět protahujeme na vyhlídce nad jezerem Loch Tulla. „Vítejte ve skotské vysočině,“ oznamuji rodince a dodávám, že se nacházíme nedaleko místa, kde se natáčel jeden z dílů agenta 007, Jamese Bonda.
Poslední zastávkou před skotským „Špindlem“ je údolí Glencoe, a pak už tradiční nákup ve Fort William. Místo prohlídky města vyrážíme k mostnímu oblouku Glenfinnan. Vysedáme z auta a konečně se jdeme trochu projít. Cestou k jedné z prvních betonových staveb ve Velké Británii nastiňuji složitou situaci Jakobitského povstání i fakt, že zdejší místo je čím dál víc významné kvůli Harry Potterovi, než skotské historii.
Kontroluji čas a s hrůzou zjišťuji, že nám za chvíli odjíždí poslední trajekt z Mallaig do Armadale, na ostrov Isle of Skye. Nasedáme do auta a rozjíždíme se směrem na západ. Do přístavu se dostáváme takzvaně „za pět minut dvanáct“ a už jsme na trajektu.
Plujeme. Obloha stále téměř bez mráčku a tak si hovíme na horní palubě, odkud pozorujeme pomalu se vzdalující pevninu. V Armadale vysedáme za necelou hodinku plavby. „Vítejte na Isle of Skye,“ oznamuji rodince, ale to už se rozjíždíme směrem na sever. Následuje krátká zastávka u hotelu Sligachan s výhledem na pohoří Black Cullins a po další půlhodině už přijíždíme k restauraci u hostelu Skyewalker. Je čas večeře. Vysazuji tedy Vlčkovi v místním baru a sama jdu vyřešit ubytování. Na dnešní noc máme připraven pokojík jen pro sebe.
Old Man of Storr a Quiraing
Den druhý, 27. 7. 2018, pátek. Vstáváme a balíme věci na jednodenní výlet okolo ostrova. Je pod mrakem. Oproti původnímu plánu navštívit hory Black Cullins se tak nakonec vydáváme ke skalní jehle Old Man of Storr. Projíždíme skrz Portree a po několika minutách parkujeme auto u skalního výchozu.
Bereme si vše potřebné včetně pláštěnek a nepromokavého oblečení. Po hodině stoupání přicházíme na vyhlídku, kde většina turistů otáčí zpět. My se ovšem nenecháváme zastavit a překračujeme první plot. Po další hodině příkrého stoupání, kdy nám začíná trochu poprchávat, přicházíme na travnatý rovinný vrchol The Storr (719 m). I přesto, že je obloha zahalena do ocelově šedé, na vrcholu je krásně, až mysticky.
Pozorujeme výhledy na všechny strany, a poté už pomalu klesáme níž. Nejtěžší úsek a ostré klesání nás čeká až u potoka.
S překvapením pozoruji vyschlá koryta potůčků a obecně výrazný pod limit vody v krajině. Asi nejlépe je ztráta vody vidět u vodopádu Kilt Rock, naší další zastávky, který se v podstatě ztratil. Obdivovat tu tak nyní můžeme pouze čedičové skály, duhu a daleko nad vodní hladinou lovící mořské orly.
Nasedáme do auta a vyrážíme na další čtyřhodinový výlet. Cílem je severněji položená část pohoří Trotternish, Quiraing. Opět se balíme a já přemýšlím, zda (vzhledem k vodnímu stavu) budeme vůbec potřebovat návleky. Nakonec se vydáváme po suché cestičce úplně nalehko.
Jdeme okolo skalního výchozu a hluboko pod námi vidíme typický příklad pravidelně rozřezaného rašelinového políčka. Po necelých dvou hodinách přicházíme na vyhlídku, ze které je překrásný pohled na severní hranici ostrova a nedaleké Vnější Hebridy, náš zítřejší večerní cíl.
Stoupáme stále vzhůru. Zbytek turistů necháváme za zády, a téměř sami pak přicházíme na vrcholovou planinu. Odtud je už cesta k autu jednoduchá a my pomalu klesáme dolů. K autu se dostáváme za necelé čtyři hodiny chůze. Nasedáme a vracíme se na jih do Portree, kde hledáme papírnictví a následně i obchod s potravinami.
Unaveni přijíždíme do hostelu. Tentokrát nám na pokoji přibyla milá Američanka Sarah.
