Na vrchol Talaia d´Alcudia (495 m)
I přesto, že jsme si včera udělali menší párty, vstávám brzy. Kluci jsou úplně mrtví. „No tak vstáváme,“ snažím se je vybudit k akci. „Když chcete pít, tak to musíte taky umět,“ doplňuji, ale po chvíli vzdávám.
V plánu máme výlet okolo výběžku Alcudia. Konkrétně chceme vystoupat na nedaleký vrchol Talaia d´Alcudia, po kterém sejdeme na přírodní pláž Platja des Coll Baix. Po ranní sprše a pomalé snídani konečně vyrážíme. Je 10:00!
Kluci bydlí v Bonaire. Procházíme skrz vilovou čtvrť a brzy necháváme poslední zástavbu za zády. Stoupáme do sedla mezi vrcholky Puig d´en Vauma (256 m) a Talaia d´Alcúdia (495 m). Je vedro. Potíme se. Co chvíli zastavujeme. „Teda to jsem si myslela, že jako fitness trenér máš lepší fyzičku,“ rýpám si s úsměvem do jednoho z kluků.
Ještě nejsme ani na vrcholku a už dopíjíme první lahev s vodou. Stoupáme po hřbetu hory stále vzhůru. První cíl máme na dohled. Posledních několik kroků, a přicházíme k meteorologické stanici na Talaia d´Alcúdia. Gratulujeme si k výkonu a rozhlížíme se po okolí. Z hory máme neskutečný výhled! Na severu výběžek Formentor, na jihu výběžek Artá a na východě oblast vápencových hor Serra de Tramuntana (UNESCO).
Odpočíváme a dopíjíme druhou lahev. Zbývá nám už jen poloprázdný camelback a moje litrová lahvička. Z vrcholu klesáme do sedla směrem na jihovýchod, a poté opět stoupáme na vrchol Puig del Boc (338 m). Náš další cíl, pláž s tyrkysovou vodou, se třpytí přímo pod námi. Nastává „přísné“ klesání. V Collet des Coll Baix přicházíme na hlavní cestu k pláži a potkáváme další a další skupinky turistů.
Lesní cestičku střídá cesta okolo moře a skalnatého pobřeží. Postup se zpomaluje. Šplháme a přeskakujeme mezi kameny, až se konečně dostáváme k bílé písečné pláži. I tady na nás čekají nenasytné a drzé kozy. Věci si musíme pečlivě hlídat.
Jožko se vrací z vody. „Jsou tam medúzy a děsný bordel,“ oznamuje nám. Převlékáme se do plavek a zjišťujeme situaci na vlastní „kůži“. Na pláži se povalují plasty. Ve vodě není situace jiná. Kromě plastů jsou všude okolo nepříjemné žahavé medúzy. Jsem ve vodě necelé 3 minuty a mizím na pevninu.
Chvíli se bavíme místními drzými kozami, a pak už zase oblékáme věci a vracíme se zpět. Kluci mě ještě zvou na teplou sprchu. I přesto, že jsem už návrat do vily neplánovala, vidina nezasolených vlasů mě láká natolik, že s radostí přijímám.
Po sprše mě ještě kluci doprovází na pláž. Kupujeme pivečka a užíváme si poslední sluneční paprsky na skalnatém pobřeží. Potkáváme skupinku místních a dáváme se do řeči. Začíná se zpívat, bubnovat, žonglovat… Na pláži to žije. Slunce pomalu zapadá. Přilítají první komáři, kteří úplně kazí celou zábavu. Místní se rozhodují k cestě na party do Palmy. Vyměňujeme si kontakt s novým kamarádem Jordim. Kluci se vrací do vily a já zůstávám osamocena na skalách.
Rozbaluji spacák. Je strašné horko. Okolo mě ale pořád řádí komáří komanda! „Nechat se sežrat, nebo se upotit ve spacáku?,“ přemýšlím, ale brzy volím variantu upocení ve spacáku.
rychle usínám.