Tak trochu jiná Indonésie
Přesně po měsíci a půl v Indonésii přišlo na řadu řešení víz. Po dlouhém vymýšlení a rozmýšlení jsme to nakonec rozsekli. Zabalila jsem batoh a odletěla do úplně jiné „země“. Na Bali.
Jak obrovská a různorodá je vlastně Indonésie vám dojde ve chvíli, kdy se potřebujete dostat z jedné strany na druhou. Mně to od nás z malinkého ostrůvku západně od Sumatry do centra turismu trvá necelé dva dny. A to mám ještě štěstí, že vše jede „jako po másle“.
Etapa první: Plavba z Pulau Balai do Singkil
Má cesta „zpátky do civilizace“ začíná v pátek chvíli po poledni. Nasedám na loď směrem do Singkil. Plavba, která při „normálních podmínkách“ trvá okolo třech hodin, se pro mě z nepochopitelného důvodu protahuje na hodin pět.
Do Singkil připlouváme se západem slunce. Odhazuji batoh a přicházím do jedné z mnoha místních restaurací. Ve vitríně si vybírám jídlo. Otevírám sešit s indonéštinou a usazuji se na jednu z prázdných plastových židlí. Po necelých dvou minutách se otáčí vítr a k mým nosním dírkám vane kouř z nedalekého ohniště. Začínám se dusit. I tady se ještě stále pálí plasty. Přesedám si a jak je mým špatným zvykem, začínám místním vysvětlovat, co je na pálení plastů vlastně špatně.
Etapa druhá: Nekonečná jízda autem do Medanu
Okolo deváté večer nasedám do sedmimístného auta a vyrážím na „nekonečnou“ cestu do Medanu. Abyste si dokázali představit zdejší podmínky, necelých 280 kilometrů sumaterských cest přejedete za 10 až 14 hodin. Jenže někdy vám nebude stačit ani těch čtrnáct. Z polospánku se naplno probouzím v šest ráno. Motor je vypnutý. Auto stojí. Nekonečná kolona před námi i za námi.
Jsme padesát kilometrů od Medanu. Další hodina za námi. Auto stále stojí. Začínám přemýšlet, zda stihnu svůj odpolední let do Jakarty. Konečně se začínáme pomalu rozjíždět. Jeden kilometr nám trvá půlhodinu. Do města přijíždíme po poledni. Na letiště pak okolo jedné odpolední.
Etapa třetí: Letecká doprava v Indonésii, tak trochu jiný svět
Nikdy by mě nenapadlo, že si můžu jen tak nakráčet na letiště a koupit si letenky na let, který bude odbaven během příští hodiny. Jenže v Indonésii je možné všechno a toto úplně běžné. Jdu tedy do informačního centra a sháním letenky z Jakarty do Denpasaru, hlavního města Bali. Ani tady angličtina příliš nefrčí. Narážím na „ztraceno v překladu“. Tedy nepochopení mezi mými požadavky a pracovníky letecké společnosti. Nakonec si kupuji letenky na údajně první volný let, který vzlétá druhý den v pět ráno.
„Co naplat. Další noc na letišti (mého tak trochu druhého domova) mě nezabije,“ myslím si a nasedám jako jediná cizinka do poloprázdného letadla směřujícího do Jakarty. Zhruba v půlce letu se ke mně dostává cigaretový kouř. I okolní cestující jsou tak trochu v šoku. Kouření na palubě je samozřejmě (tak jako ve zbytku světa) i tady zakázáno. Nekulturnost cestování je následně dovršena během příletu. Letadlo je ještě v pohybu, když si místní odepínají pásy a společně se všemi věcmi se hrnou k zavřenému východu.
Mám čas. Procházím kontroly a nacházím příjemnou relaxační zónu v druhém terminálu. Usedám do pohodlného lehátka a otevírám počítač. Za zvuků televizních estrád mi nejde usnout. Pracuji. Po třech hodinách spánku procházím skrz kontroly k odletové bráně. Budíka si nastavuji na čas nástupu do letadla. Spacák si přehazuji přes rameno a v polospánku přesedám do letadla, mého posledního a nejpohodlnějšího spoje. Z cesty si nic nepamatuji. Probouzím se až na přistávací dráze.
Procházím skrz příletovou halu a dostávám se na nejturističtější indonéský ostrov. S naším mikro ostrůvkem Pulai Balai se to tady nedá srovnat. Široké silnice, obchody jako v Evropě, ceny dvakrát vyšší než na Sumatře, všude samé „západní“ vitríny, a hlavně (na rozdíl od zbytku Indonésie) zde funguje systém vízových agentů, což je hlavní důvod mé návštěvy.
Potkávám kamarády a eko-spolupracovníky, od kterých „nasávám“ inspiraci na nové projekty. Po deseti dnech jsou má víza vyřešená. Konečně se mohu vrátit zpět do klidu našeho mikro-ostrůvku, kde jsme s Pavlem jediní cizinci.
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK ..... DALŠÍ ČÁST CESTOPISU
