Západní okruh a nejvyšší vrchol Velké Británie
Prší celou noc. Vnitřek stanu je suchý. Balíme a pak vše s největší rychlostí házíme do auta. Čelíme tvrdému útoky midges. Není čas ztrácet čas. Bez síťky přes hlavu bychom nejspíš zešílely. Oháníme se a já utíkám pryč. Nic nepomáhá. V zoufalství nasedáme do auta a odjíždíme zpět k návštěvnickému centru pod horu Ben Nevis.
Snídáme a kontrolujeme předpověď počasí. Nakonec se rozhodujeme ke změně plánu a místo na vrchol vyrážíme na západ. Projíždíme Fort William a odbočujeme na silnici vedoucí směrem na Mallaig. Okolo desáté ráno přijíždíme k obloukům Glenfinnan. Na zdejší vyhlídce se tísní snad stovka lidí. Procházíme pod mostem, fotíme, a pak se ptáme, na co tady všichni čekají. „Za deset minut by měl přijet starý parní vlak,“ odpovídá nám jeden z turistů. U Glenfinnanu jsem byla nejméně desetkrát. Ani jednou jsem ale neviděla zdejší „senzaci“ – parní vlak.
Čekáme tedy společně s holkami a další stovkou turistů na vlak. Po patnácti minutách konečně přijíždí červeno-černá mašinka. Zastavuje na mostě. To aby si ji mohli všichni v čas vyfotit, a potom už projíždí a vypouští bílá oblaka dýmu. Dvě minuty a můžeme společně s ostatními turisty scházet dolů. U Glenfinnanu navštěvujeme i památník na Jakobitské povstání Bonnieho prince Charlieho, jehož socha shlíží ze sloupu v zátoce Loch Shiel a stoupáme na oficiální vyhlídku nad návštěvnickým centrem.
Od Glenfinnanu pokračujeme dál směrem na městečko Arisaig, kde se nachází pověstné bílé pláže a rozeklané pobřeží. Je opět krásně, a tak si dáváme oběd na lavičce v jednom z místních kempů. Zdejší správce nemá však s naším počínáním pochopení a po chvíli nás z kempu vyhazuje. Nasedáme do auta a pokračujeme okolo bílých pláží směrem do městečka Arisaig. Tady vzdáváme hold u Památníku československých vojáků ze speciálních jednotek, kteří nedaleko Arisaigu trénovali. (Jedná se například i o členy operace Antropoid.)
Vjíždíme do Mallaigu, posledního městečka na západě, ze kterého odplouvají trajekty na okolní ostrovy. Procházíme uličkami, kupujeme zmrzlinku a pivíčko a pohodičkujeme. Z Mallaigu se vracíme do Fort William, kde se ubytováváme v jednom z místních hostelů.
Dnes máme poslední šanci. Přijíždíme pod vrchol Ben Nevis (1345 m), nejvyšší horu Velké Británie, a nazouváme pohorky. Dle předpovědi by až do tří hodin odpoledne nemělo pršet. Přestože neprší, vrchol hory je zahalen v neprostupném mraku. Nahazujeme batohy, překračujeme most přes místní řeku a stoupáme vzhůru. Nespěcháme. Postupně sundáváme svršky. Je poměrně brzy. Většina turistů ještě vyspává, ale největší rychlíci už sbíhají z vrcholku dolů.
V dálce pozorujeme mocné hory Mamores a přicházíme k jezeru, přibližné polovině cesty vzhůru. Opět se přioblékáme. Fouká. Pokračujeme po příjemné zik-zag cestě stále vzhůru. Výhledy jsou ohromné, ale už za několik minut se dostáváme na hranici mraků. Výhledy mizí. Výrazně se ochlazuje.
I přesto, že stále stoupáme, nasazujeme rukavice a čepice. Ještě pár výškových metrů a jsme na vrcholu. Jdeme jako ve snu. Všude okolo nás je mlha. Nad hlavami ale cítíme blízkost modré oblohy. Konečně vidíme rozbořenou meteorologickou stanici. Jsme na vrcholu. Gratulujeme si. Všech šest nejvyšších britských vrcholků pokořeno! Nezdržujeme se. Fouká ledový vítr a všude je mlha. Vracíme se zpět.
Cestou potkáváme opravdu roztodivné „případy“. Chápu, že pro někoho hora vysoká 1345 metrů nemá žádnou váhu, ale jít na vrchol v džínách a bílém kabátku? Kraťasách a tílku bez batohu a výbavy? Teplácích pouze s pětilitrovou lahví na vodu? Nestíhám se divit. A vlastně se už nedivím, že má zdejší horská záchranná služba tolik práce.
Vracíme se zpět do Fort William. Holky se jdou odměnit do nedaleké restaurace, já pracuji na fotkách, abych jim je mohla co nejdříve poslat. Večer máme menší oslavu s čokoládou a pivem :).
Vstáváme a už v devět ráno odjíždíme z Fort William do Edinburghu. Cestou se zastavujeme u Rosslinské kaple (Rosslin chapel), a poté i na nákupech v nedalekém obchodním centru. Přijíždíme do Edinburghu, kde prší jako z konve. Procházíme se po Královské míli, a pak už vzdáváme a jdeme do hostelu.
Vstáváme ve tři ráno. Balíme všechny věci a ve tři čtvrtě na čtyři už sedíme v autě směřujícím na letiště. Okolo čtvrté se s holkami loučím. Odlétají z Edinburghu v 6:00.
