V Cairngorms
Zvoní budík. Vstáváme. Vaříme vodu na čaj a kašičky a zjišťujeme podmínky venku. „Vypadá to na poměrně slunečný den,“ konstatuji a nořím lžičku do své kaše. Balíme své saky paky a vyrážíme okolo potoka na jih. Procházíme okolo jezera Dubh Lochan a dostáváme se do prvního sedla, ze kterého máme výhled na údolí se zbytky borovicového pralesa. V sedle Coire Etchachan vpravo od nás vidíme další bothy, Hutchinson Memorial Hut.
Klesáme okolo potoka stále na jih, až se dostáváme do borovicového pralesa. Přecházíme potok Derry Burn, který se s každým krokem stává větší řekou, a za nedlouho jsme už u Derry Lodge. Po občasných dopoledních přeháňkách je obloha téměř vymetená. Svítí slunce a je jasno. Není kam spěchat a tak usedáme pod borovice s výhledem na Derry Lodge a dáváme další pauzu
Noříme se do dalšího údolí a pokračujeme na západ. Jdeme po hraně hory Carn Crom a Cárn a´ Mháim. Překračujeme řeku a stoupáme vzhůru. Jen občas potkáme nějakého dalšího turistu. V sedle se nám představují nové pohledy. Nejvýznamnější horou, která se před námi tyčí jako nějaký voják, je Devil´s Point. Naše chatička, Corror bothy se nachází hned pod ním.
Zanedlouho vcházíme do slavného údolí Lairig Ghru, kde přecházíme most přes potok a pokračujeme k chatě, okolo které jsou již nastavěny stany. „Vejdeme se vůbec dovnitř?,“ přemítám s obavami, ale není se čeho bát. V chatičce je místa dost. Jen tu opravdu nebudeme sami. Večer nás čeká menší „večírek“. Lidi jsou tu odevšad. Austrálie, Amerika, Skotsko, Polsko a my. Všichni se dohromady bavíme a sdělujeme si naše životní postoje.
Vždycky musí přijít onen „nejtěžší den výletu“. Pro nás je to právě dnes. Budíme se a vstáváme do mlžného rána. Balíme jen nejdůležitější výbavu na dnešní den. Zbytek (jako například spacáky, karimatky, věci na vaření a dva zbylé batohy) necháváme v bothy. Loučíme se s osazenstvem chatičky a míříme přímo vzhůru. Náš první vrchol se jmenuje Devil´s Point. Stoupáme ostrou zik-zak cestou až do sedla, které dělí vrcholek Devil´s Point od zbytku hřebenu.
Protože je hřeben stále ještě zahalen mraky, rozhodujeme se pro výšlap na Devil´s Point. Ze sedla tedy pokračujeme doleva. Brzy přicházíme na hranu hory, za kterou se v dáli leskne údolí. Je úplně nádherně. Viditelnost taková, jakou jsem v Cairngorms ještě nezažila. Fotíme se a já téměř brečím radostí. Je nádherně. Hory máme jako na dlani. V podstatě celou oblast skotské vysočiny máme jako na dlani. Nezapomenutelné výhledy se nám vrývají do mozku. Ještě jednou: je nádherně!
Vracíme se zpátky do sedla a pokračujeme po hřebeni na severozápad. Naším dalším vrcholkem je hora Cairn Toul (1291 m). Jedná se o čtvrtý nejvyšší vrchol Velké Británie. Nespěcháme. Pomalu pokračujeme nahoru a dolu, až se dostáváme na zdejší vrchol. Pod námi je hluboké údolí Lairig Ghru a naproti nám druhá nejvyšší hora Velké Británie, Ben Macdui (1309 m). Všechny pozůstatky ranní mlhy jsou ty tam.
Pokračujeme po hraně hory, vpravo od nás je horské jezero Lochan Uaine a za nedlouho přicházíme na vrcholek Sgor an Lochain Uaine (1258 m), pátý nejvyšší vrchol Velké Británie. Dáváme si další pauzičku a pozorujeme hranu hory s hřebenem a cestou před námi. V dálce se leskne vodopád Falls of Dee, těžko uvěřit, že za hodinu chůze budeme stát na jeho vrcholu.
Přicházíme na horskou planinu a před námi je třetí nejvyšší vrchol Velké Británie, Braeriach (1296 m). Fotíme se na vrcholu a rozhlížíme se do dálky. Na severu se blyští střechy městečka Aviemore, na východě klimbá Ben Macdui, na jihu se klikatí údolí Lairig Ghru a na západě se na horizontu vyjímá Ben Nevis, nejvyšší hora Velké Británie, která je od nás vzdušnou čarou vzdálená přibližně 80 km!
Scházíme do údolí Lairig Ghru a vracíme se zpátky na chatu. Volím složitější cestu přes suťové pole. Holkám se tají dech, ale neprotestují. Překonávají samy sebe. Po hodině a půl jsme na cestě v údolí. Vyplavené endorfiny zahlcují naše těla. „Je to krásný pocit, dokázat se překonat,“ říkám holkám, když se sama překonávám a myji se v ledové vodě zdejšího potoka.
