Inverarnan – Crianlarich – Tyndrum – vstupujeme do Highlands
(na Vysočinu)
Konečně se dostáváme do „hezčí“ části trasy, tedy do té hornatější :) . Dnes máme v plánu ujít 20 kilometrů. Vycházíme do mraky zahaleného dne. Těžko říct, co nás dnes čeká. „Bude pršet, nebo se to vybere?,“ přemýšlím pozorujíc mraky nad hlavou.
Odcházíme z farmy Beinglas dál na sever. Procházíme okolo vodopádů Falls of Falloch a přecházíme hlavní silnici na Fort William. Občas trochu sprchne, ale jinak je „krásný skotský den“. Zastavujeme se kousek před odbočkou do městečka Crianlarich. Jsme zhruba v půlce. Je čas na malý oběd. Bezvětří. Midges nás žerou za živa. Bez moskytiér bychom se asi zbláznili. Na každé sousto musíme vyhrnout síťku. I to je bolestivé.
Po opravdu ultra rychlém obědě zvedáme kotvy a míříme z úbočí hory vzhůru. Procházíme skrz les, ale občas se nám naskytnou i výhledy po okolních kopcích. Opět přecházíme rušnou silnici na sever a dostáváme se k pastvinám a farmě v Auchtertyre. Dáváme si další pauzu. Fouká a tak jsou midges pryč. Při pohledu zpět trneme hrůzou. Kopce za námi jsou obestřeny černými oblaky, které se ženou přímo k nám. Vodní závěsy jsou viditelné z velké dálky. Zvedáme se. Tyndrum, náš dnešní cíl, není daleko, a tak zrychlujeme chůzi a doufáme, že se nám vodní bouře vyhne.
Všude okolo nás prší. Nechápu, jak je to možné, ale my zůstáváme nadále suché. Pár obrovských kapek, ale to je vše. Přicházíme do Tyndrum a ubytováváme se v místním kempu. Sprcha, převléknout, poležet si, a pak už vyrážíme na obhlídku malého městečka. Začíná pršet jako z konve. „Jen ať prší,“ myslím si. „Hlavně ať neprší zítra.“ Máme totiž před sebou nejdelší trasu: 30 kilometrů z Tyndrum do Kingshouse.
Z Tyndrum do Kingshouse – nejdelší a nejkrásnější den
Ano, dnes nás čeká nejdelší, ale nejkrásnější trasa. (Pokud tedy něco přes potoky vody uvidíme.) Balíme si věci. Holky si dávají batohy do úschovny, kde je za nedlouho vyzvedne přepravní společnost. Vyrážíme přes městečko na sever. Cesta vede skrz údolí po staré vojenské cestě po úbočí hor až do Bridge of Orchy.
Kopírujeme silnici A82 a v Bridge of Orchy si dáváme pauzičku na peróně. Prvních 10 kilometrů za námi. Začíná pršet. Chvíli se schováváme na vlakovém nádraží, a pak už křižujeme silnici a vydáváme se vzhůru do kopce. Prší jako z konve. Vydatná přeháňka ale netrvá ani 10 minut a zase svítí slunce. Fouká. Nepromokavá bunda je za chvíli suchá, stejně tak i pláštěnky.
Klesáme k jezeru Loch Tulla a procházíme okolo hotelu Inveroran. Dešťové přeháňky neberou konce. Svítí sluníčko… prší… svítí sluníčko… prší… a tak dál. „Pravé aprílové počasí,“ pomyslím si, když už po čtvrté sundávám pláštěnku na batoh a dodávám: „Až na to, že je už červen.“
Přecházíme přes most a dostáváme se na náhorní planinu Rannoch Moor. Nesčetné menší či větší vodní jezírka a všude rašelina a kapradí, to je obraz zdejší krajiny, která je během zimy pokrytá sněhovou vrstvou. Pomalu se dostáváme k lyžařskému středisku v Glencoe, odkud to máme k hotelu Kingshouse co by kamenem dohodil.
Naposledy přecházíme rušnou silnici A 82. Poslední kilometr a jsme před slavným hotelem, který je v současné době kvůli špatné statice zavřený. Vyzvedáváme si batohy a jdeme se ubytovat do nově vybudovaného hostelu. 30 kilometrů za námi. Konečně můžeme zaslouženě odpočívat.
