Po hodině a čtvrt (Zatím můj nejrychlejší čas.) přicházíme na vrchol! „Nádhera,“ hlesnu. Harris i Lewis máme jako na dlani. Všude okolo nás

Rheinigidale je totiž poslední britskou vesnicí, kam ještě v 90. letech nevedla silnice, a tak pošťák z Tarbertu musel nosit zprávy, noviny

U neolitického největšího vztyčeného kamene ostrovů, Clach an Truiseal nám už svítí sluníčko. Nabíjíme námi dovezené vlastní kameny pozitivn

Přejíždíme ještě trochu dál na sever, do osady Luskentyre. Před námi je další vrchol, Ben Dhubh (506 m). Vrchol, který z pláže vypadá jako n

Cesta k nejstaršímu majáku na západním skotském pobřeží, Eilean Glas, je suchou, 2,2 km dlouhou v podstatě rovnou procházkou. Kámen úrazu př

Ani se nenadějeme a náhle stojíme před katedrálou. 190 kilometrů v nohách. Gratulujeme si a fotíme se před hlavní barokní fasádou.

Přemýšlím, zda jsem kdy na pouti zažila tolik poutníků. Myslím, že ne. Po několika předchozích dnech v horském a kopcovitém terénu procházím

V Baamonde nezůstáváme dlouho. Místo toho se brzy úplně zmrzlí zvedáme a pokračujeme okolo sinice a železnice dál. Tři kilometry se vlečou.

„Mlha přede mnou, mlha za mnou,“ asi tak by se dalo popsat našich prvních 5 kilometrů. Procházíme skrz krajinu a na každém kroku vidíme něja

Procházíme okolo starých sýpek na kukuřici, tolik typických pro místní kraj. Zanedlouho jsme již ve Vilela. Malé osadě, kde si v místním bar

Barpa Langass je monumentální „hromada kamenů“, která se při bližším průzkumu promění v neolitickou památku. Přesto, že do „hromady kamení“

Shatlandští poníci jsou opravdu roztomilí. Vypadají trochu jako plyšáci, a tak mám co dělat, abych alespoň jednoho z nich neodvezla v kufru

V dálce pozoruji záclony deště. Máme štěstí, u nás ještě neprší. Místo abychom se vrátili stejnou cestou zpět k autu, volíme okliku přes ned

Ostrov Scalpay se nachází u východního pobřeží ostrova Harris. Přejíždíme po novém mostě, který výrazně zjednodušuje místním dostupnost, a p

Po dvou hodinové plavbě, během které pozorujeme delfíny a stále jasnější kontury Vnějších Hebrid, připlouváme do Tarbertu, největšího městeč

S překvapením pozoruji vyschlá koryta potůčků a obecně výrazný pod limit vody v krajině. Asi nejlépe je ztráta vody vidět u vodopádu Kilt Ro

„Kdysi dávno existovali v džungli čtyři velcí hadi- kobra, krajta, korálovec a zelená zmije. V té době byl jen jeden z nich jedovatý – krajt

Jdeme skrz zelené listy a já zaúpím. Tělem mi projede neskutečná bolest. Jako bych se vyválela v kopřivovém poli. Nejvíc to bolí pod pravým

Po půl hodině ostrého stoupání vzhůru přicházíme na žebro hory. V korunách stromů nad námi se ozývají zvuky, které se podobají velkému dmych

„Zastav se,“ zpozorní Alex. „To je gibbon černý. Je děsně rychlý,“ vysvětluje mi, načež sundáváme batohy a pozorujeme nedalekého lidoopa. Ok